Brání se nám jen hlupáci, popisoval akce elitních policistů jejich šéf

Jaroslav Černý vede pražskou zásahovou jednotku od roku 2002, přičemž za celých 11 let nikdo ze speciálně cvičených policistů nepřišel o život, nikdo z jeho podřízených neutrpěl žádné větší zranění.

Právu Černý popsal podrobnosti, jak takový zásah speciálního policejního sboru, který čítá více než 50 lidí, včetně pyrotechniků, odstřelovačů či psychologů, vypadá.

„Zbraň vytahujeme až na poslední chvíli. Nejdůležitější je využít momentu překvapení, pak přijde výzva – jedna – a pokud člověk neuposlechne, jeden či dva muži předem určení, pomocí donucovacích prostředků pachatele zajistí. Kombinézy a kukly používáme většinou, když si jdeme pro podezřelého do bytu. Chytáme-li ho na ulici, v podniku nebo v autě, často jsme i v civilu a používáme lstí,“ naznačil časté užívání fíglů šéf zásahovky.

„Když jsme potřebovali pachatele dostat ven z bytu, aby nebyl nikdo ohrožen, vypustili jsme mu například u auta gumu, kterou pak vyšel ven řešit. Nebo jsme šli po zloději aut, půjčili jsme si ovladač od semaforu a holt, když čekal na námi nastavené červené, vylítli na něj kluci ze dvou civilních aut. Naše zásahy nejsou jen o síle. Důležitá je příprava a vyhodnocení situace na místě. Ale brání se nám jen hlupáci,“ vyzdvihl stoprocentní úspěšnost svého oddílu Černý.

Zásahovka je vysílána k pachatelům, kteří jsou ozbrojeni, mají kriminální minulost, jsou agresivní, pod vlivem drog – takže mají posunuté vnímání bolesti, k lidem, kteří už zaútočili na policisty, nebo na organizované gangy.

„Je pro nás výhodou, že se nás lidé prostě leknou. Už jen to, když křičíme policie a na sebe navzájem, v rámci dorozumění, má výrazný psychologický efekt,“ dodal.

„V důsledku toho deset z padesáti lidí to i takzvaně pustí. Že jim povolí svěrače a buď se pomočí, nebo je to ještě horší. Stal se nám dokonce i případ, že si jeden muž, který se opakovaně dopouštěl trestné činnosti, jakmile spatřil členy zásahovky, okamžitě lehl sám na zem a dal ruce za záda, s tím, že už jednou náš zásah zažil a nechtěl si to zopakovat,“ řekl Právu Černý s tím, že se nestává, že by se jim do zásahu míchali jiní lidé kolem, nebo dokonce psi.

„Když třeba do restaurace vlítne osm chlapů se samopaly v kuklách, tak si nikdo většinou nedovolí ani pohnout. Podobné je to doma, kde si tedy ověřujeme, aby tam nebyly těhotné ženy, děti nebo starší osoby. Na psy většinou nosíme síť, ale není ani potřeba, protože i když jsou cvičení, náš zásah je tak vyděsí, že se buď schovají do rohu, nebo třeba v přízemí i vyskočí z okna. Stejně jako lidi se bojí, neumí vyhodnotit situaci, ať už je takový pes sebeagresivnější,“ vysvětlil Černý.

Na druhou stranu přiznává, že i když je výcvik zásahové jednotky mimořádně náročný a příprava je vždy precizní, v 90 procentech se na místě něco změní.

„Nejvíc ouvej mi za celou dobu asi bylo v roce 2005, kdy jsme jeli na Roztylské náměstí k přepadení banky. Na chvilku vypadla vysílačka, takže jsme se nedozvěděli, že pachatelé zrovna z pobočky vycházejí a akorát jsme přijeli na místo. Oni okamžitě jak nás uviděli, začali střílet. Do auta vpálil jeden z nich ze samopalu asi šest ran, ale přestože nemáme pancéřované vozy, nikoho nezasáhl. Opětovali jsme střelbu, takže střelec dostal čtyři zásahy, ale přežil,“ dodal šéf pražské zásahovky.