Bojoval o život, teď ho soudí za simulování

Domů se místo veselého a zcela zdravého jednadvacetiletého kluka vrátil zničený člověk, kterého museli jeho blízcí přebalovat, znovu učit číst či psát. To vše kvůli vážnému poranění mozku.

Teď ale mladík a jeho matka mají stanout před soudem. Po­dle obžaloby, kterou má Právo k dispozici, totiž mladík prý simuloval následky svého zranění a matka jej v tom podporovala, aby mohli získat odškodné od pojišťovny viníka dopravní nehody.

K havárii došlo na konci února 2017 na výjezdu z dálnice D1 u Hulína. Za volantem seděl mladý opilý řidič, který nezvládl vůz v zatáčce sjezdu, auto vyletělo ze silnice a narazilo do betonového mostu.

Spolujezdec na předním sedadle byl na místě mrtvý, řidič a další mladík na zadním sedadle byli těžce zranění.

Nyní stíhaný mladý muž také seděl při nehodě na zadním sedadle.

„Měl zranění bezprostředně ohrožující jeho život, zejména zlomeninu klenby lební, krvácení pod a nad tvrdé pleny mozkové, zhmoždění a otok mozku,“ popsal jeho zranění trestní soud, který poslal řidiče auta na šest let do vězení.

Mladík byl dva týdny v kómatu, nakonec se ale lékařům podařilo bitvu o jeho život vyhrát. Na rodinu se v těžké chvíli obrátilo hned několik „lovců nehod“, kteří slibovali, že vymůžou odškodné. Matka mladého muže nakonec na spolupráci s jedním z právníků přistoupila a začal soudní spor s pojišťovnou řidiče.

Podle znaleckého posudku měl mít totiž nárok na odškodné přesahující sedm milionů korun. Částka byla vypočtena znalcem podle klasifikace zranění. Protože ale trestní soud s řidičem uvedl, že mladík si je za své zranění z padesáti procent odpovědný sám, neboť byl pod vlivem drog a sedl k opilému řidiči, nárok se snížil o polovinu na více než 3,5 milionu.

Ke zcela jinému závěru došla naopak znalkyně pojišťovny, která nárok vyčíslila na 50 tisíc.

Pojišťovna platit nechtěla a na mladíka nasadila soukromého detektiva. Ten přišel se zjištěním, že mladík jezdí sám tramvají, pomáhá v rodinném obchodu s oblečením a nejsou na něm patrné žádné následky nehody. Následovalo trestní oznámení, policejní sledování a nakonec i obžaloba.

„Obžalovaní tvrdili skutečnosti, kterými vědomě extrémně nadhodnocovali následky dopravní nehody. Uváděli nejrůznější zdravotní a jiné problémy, přičemž obžalovaný takto při pohovoru s lékaři vystupoval, aby svým chováním potvrdil, že je zcela odkázán na celodenní péči své matky,“ stojí v obžalobě.

Státní zástupkyně se přitom opírá i o znalecký posudek zpracovaný na žádost policie, kde soudní znalkyně došla k závěru, že mladík je simulant.

Jenže jiné instituce došly k jinému závěru. Česká správa sociálního zabezpečení mladíkovi přiznala III. stupeň invalidity a Okresní soud Brno-venkov rozhodl o výrazném omezení jeho svéprávnosti i na základě posouzení podaného primářem kroměřížské psychiatrické nemocnice.

V civilním sporu o odškodné, který se vede u Obvodního soudu pro Prahu 6, mladíka na žádost soudu vyšetřili dva primáři Ústřední vojenské nemocnice a dospěli k jednoznačnému závěru, že po úrazu mozku trpí duševním onemocněním a mentální retardací.

„Před nehodou byl plnohodnotným účastníkem sociálního života svých vrstevníků, nyní je zcela závislý na své rodině. Jako hodnověrné a racionální lze přijmout vyjádření matky, že na doporučení lékařů se jej rodina v rámci jeho rekonvalescence snaží aktivizovat, dávají mu jednoduché úkoly, jako třeba cestu tramvají, kdy jej ale kontrolují,“ zdůraznili znalci.

Vyšetřovatelé se pokusili vyslechnout i samotného mladíka. Moc se ale nedozvěděli. „Usnesení o zahájení trestního stíhání nečetl, ničemu, co říká vyslýchající policistka, nerozumí, nic neví. K dotazům uvedl, že chtěl v butiku jednou pomoci sestřičce, prodal jedno tričko. Nic nepočítal, sestřička pro něj měla vše nachystané,“ stojí v zápisu o výslechu.

Výpomoc v obchodu, který vede mladíkova sestra, potvrdila i matka. „První dva roky pro mě byly velmi náročné, myslela jsem, že péči o syna nezvládnu. Jeho stav je pořád stejný, třeba týden nemluví a je depresivní, musí být neustále pod dohledem,“ vypověděla matka.

To potvrdila i sestra s tím, že bratr potřebuje neustálý dohled. „Učíme jej, aby se uměl sám o sebe postarat, aby zvládl samostatně cestu z bodu A do bodu B. Bratr se mě snaží v obchodě napodobovat, snaží se komunikovat se zákazníky, ale vždy pod mým dohledem,“ zdůraznila.

Nic z toho ale státní zástupkyni nepřesvědčilo a matku i se synem poslala před trestní soud. V obžalobě jim za pojistný podvod navrhuje tříleté tresty odložené na dlouhou zkušební dobu.