Beny na Hrad! volali vězni na propuštěného Ďurička. Ten chce hledat rozkradené miliardy

O Ďuričkově propuštění rozhodl Okresní soud v Karviné v pondělí krátce po 13. hodině a ani ne dvě hodiny nato vyšel bývalý pražský hoteliér jako svobodný člověk z brány karvinské věznice.

Když usedal do vozu svého advokáta, křičeli nyní už bývalí Ďuričkovi spoluvězni z oken: „Beny na Hrad!“, „Inženýr Ďuričko na Hrad!“ nebo „Beny díky“. „Ve vězení jsem byl Beny, protože jsem křtěný Benedikt,“ vysvětlil Ďuričko a na vězně do oken křikl, ať se drží.

„Nevěřil jsem tomu, je to úžasné, jsem dojat. Cítím kus zadostiučinění, kus spravedlnosti,“ prohlásil Ďuričko hned poté, co opustil brány věznice. V tu chvíli nevěděl, jak se dostane domů. „Asi taxíkem,“ přemýšlel.

Ďuričko připustil, že když slyšel číst začátek závěrečné řeči státního zástupce, nevěřil, že půjde domů.

„Říkal jsem si, Bohumíre, ty domů nepůjdeš. Protože začal číst samá negativa za ty roky. Potom najednou se to otočilo a začal číst pozitiva, tak jsem si říkal, že je spravedlivý,“ řekl na adresu státního zástupce. Že půjde domů věděl v okamžiku, kdy státní zástupce doporučil jeho podmínečné propuštění a když uviděl tváře rodiny Kočků přítomných v soudní síni.

Na oddělení mu hned spoluvězni blahopřáli. A ptali se, komu co dá. „Je to takový zvyk, že člověk něco dá, když odejde. A já jsem přece jen něčím disponoval, televizí například, rádiem,“ nastínil.

Od advokáta, který pro něj dojel k budově věznice, chtěl neprůstřelnou vestu zakoupenou v Bolívii. „Podívejte se na internet, tam to všechno je. Strach nemám, je mi 64 let a užil jsem si jako za pět životů. Moje heslo je, že když se budete schovávat, tak vás nakonec zalijou betonem. Takže když se to má stát, tak se to stane,“ prohlásil s tím, že si musí vyřídit doklady, založit bankovní účet, převést na něj důchod, a udělat nějaké plány do budoucna.

Ďuričko prozradil, že chce i podnikat. Rád by vyráběl výukovou logickou stavebnici pro děti, kterou vymyslel ve vězení, a na niž vlastní i patent. Schválených má i 24 průmyslových vzorů, které by chtěl nabídnout k výrobě například tapet do zahraničí.

Útoku ze strany rodiny Kočků se nebojí. „Když vidíte denně kolik mladých krásných lidí umírá při autonehodách, nepokojích, katastrofách po celém světě, tak co se mi může víc stát,“ odpověděl s tím, že by si přál být užitečný.

Rád by proto pomohl hnutí ANO, které podle svých slov volil. „Budu se snažit pomoci nalézt ztracené peníze a zdroje pro občany,“ řekl Ďuričko, podle kterého se ročně ztrácí 300 miliard korun ročně v šedé ekonomice. Podle něj je to vina privatizace, u které ANO nebylo.

Ďuričko hovořil i o svých knihách, dvě vydal už při pobytu ve vězení, třetí má v rukopisu a nesl si ji v tašce domů.

Protože dostal od soudu podmínku, zdržovat se následujících 12 měsíců od 22. do 6. hodiny doma, nesmí opustit Českou republiku. Za rok ale hodlá odjet do ciziny natrvalo. „Odstěhuju se někam do tepla,“ naznačil.