Bachař z Plzně podváděl, když si s neschopenkou přilepšoval ve skladu. Půjde z uniformy

Kromě toho, že přijde o uniformu, musí ještě zaměstnavateli uhradit přes 140 tisíc korun, které si nechal vyplácet jako služební příjem v nemoci a nemocenské dávky.

Helle chodil pracovat do skladu obchodního řetězce jako brigádník. Podle spisu se jednalo o jeden měsíc v roce 2020 a dva měsíce v roce 2022. Za tu dobu odpracoval celkem 53 směn po 7,5 hodiny.

V té době ale podle vystavené pracovní neschopnosti trpěl bolestmi zad a závratěmi. Kromě to, že neměl souhlas k výkonu zaměstnání mimo vězeňskou službu, tak podle soudu porušoval léčebný režim, a tudíž neměl nárok na vyplacení nemocenské.

„O svém druhém zaměstnání neřekl jak zaměstnavateli, tak ošetřujícímu lékaři, který mu vystavil neschopenku. V době pracovní neschopnosti požádal o vyplacení náhrady mzdy i nemocenské. Vědomě tak zamlčel údaje, které jsou podstatné pro přiznání nemocenských dávek,“ uvedla předsedkyně senátu odvolacího soudu Simona Kuboušková.

Podle ní obžalovanému přitěžuje, že se trestné činnosti dopouštěl opakovaně a po delší dobu. Soud poukázal také na to, že jednal úmyslně s cílem se neoprávněně obohatit na úkor Vězeňské služby. Původně žalobce Helleho ještě podezíral, že zdravotní problémy simuloval, a neschopenku si tak nechal vystavit účelově. To se ale nakonec neprokázalo.

Před soudem Helle přiznal, že ve skladu dělal načerno a bez vědomí svého zaměstnavatele. „Nežádal jsem o povolení, za to se stydím. Byla to chyba. Je ale veřejným tajemstvím, že tři čtvrtě kluků z věznice má vedlejšák, a ne všichni to mají povolené,“ prohlásil Helle. Odmítl však, že by nemoc nahrál.

„Kvůli výrůstkům na páteři mám problémy s bolestmi zad. V roce 2020 už přestaly zabírat tišicí prášky, tak jsem šel k lékaři a marodil s tím, protože jsem ve službě nebyl schopen adekvátně zasáhnout, kdyby se něco semlelo. Tím bych ohrozil bezpečnost věznice a svých kolegů,“ vypovídal dozorce.

Připustil, že v neschopence chodil pracovat do skladu. Jednalo se o osmihodinové směny, většinou noční. „Nedělal jsem žádnou fyzicky náročnou práci. Za šichtu jsem nachodil tak sedm až osm kilometrů. Aby to záda snesla, nadopoval jsem se tlumicími prášky. Tam to nikdo nekontroluje,“ pokračoval Helle.

Později prý začal trpět závratěmi s bušením srdce. „Dokonce jsem zkolaboval v práci. Nebylo to permanentní, ale jednalo se o jednorázové ataky, které trvaly jen omezenou dobu,“ podotkl.

„Lékař mi vystavil pracovní neschopnost a čekal jsem na odborná vyšetření. Nakonec mi neurolog diagnostikoval migrénu. Bolesti později odezněly a já jsem se mohl vrátit do služby,“ uzavřel dozorce.

Podle soudu nebylo prokázáno, že by zdravotní problémy uváděné obžalovaným neexistovaly. „Obě neschopnosti lékař vystavil na základě subjektivně vnímaných potíží obžalovaného, které ovšem nelze objektivním způsobem ověřit. Šlo o choroby, jako jsou závratě či malátnost, které nejsou nijak měřitelné,“ upozornil okresní soudce Vladimír Žák.

V této souvislosti soudce poukázal na to, že obžalovaný nechodil pracovat do skladu každý den během neschopnosti. „Nemohu tak vyloučit, že ve dnech, ve kterých vykonával práci skladníka, se zrovna cítil lépe. A je to přece jen jiný druh práce než u vězeňské služby, kdy by překonání těchto stavů mohlo být rizikové,“ uzavřel Žák.