Článek
Šedesátiletá invalidní důchodkyně, která se dlouhodobě potýkala s dluhy, nejprve v létě 2015 napsala insolvenční správkyni dopis, v níž ji obvinila, že ji svým jednáním donutila vzít život sobě i vnukovi. Pak dala třináctiletému chlapci do vína tlumící prášky, a když usnul, dům zapálila. Naštěstí si požáru všimla sousedka, která začala házet kamení do oken a vnuk i s babičkou se poté dostali z domu ven.
Šestnáctileté vězení zahrnuje i trest za pokus o pojistný podvod. Oheň totiž dům zcela zničil a žena se později snažila získat peníze z pojistek. V žádostech o plnění pro pojišťovnu napsala, že příčina požáru je neznámá.
Obžalovaná od začátku tvrdila, že dům nezapálila s tím, že požár mohl vzniknout například závadou na elektroinstalaci. V ústavní stížnosti dokazovala údajné pochybení justice tím, že nemohla jít na detektor lži a že se vyšetřování dostatečně nezabývalo jinými možnostmi vzniku požáru.
„Každý závěr soudů je opřen o konkrétní provedený důkaz, nebo souhrn nepřímých důkazů, což je v posuzované věci naplněno. Ani ze skutkového hodnocení, ani z právních závěrů soudů není zjevná žádná svévole. Soudy se přitom již v napadených rozhodnutích s podstatou všech námitek uplatněných v ústavní stížnosti vypořádaly. K jejich závěru nelze nic dodat, aniž by přitom ÚS překročil svůj ústavně vymezený úkol,“ odmítl její stížnost soudce.