Článek
Policisté nehodu u Babylonu na Domažlicku uzavřeli s tím, že šlo o skrytou technickou závadu uzavíracího mechanismu, kterou řidič autobusu nemohl běžnou kontrolou odhalit, a zabránit tak samovolnému vyklopení víka.
„Za této situace mu nelze dávat žádnou vinu. Při objíždění cyklisty v sedmdesátikilometrové rychlosti si držel bezpečný odstup, a pokud by nebylo vyklopené víko, k žádnému střetu by nedošlo,“ uvedla Dagmar Brožová z domažlického ředitelství policie.
Upozornila na to, že pochybení nelze přičíst ani provozovateli dopravního prostředku. „Výrobcem autobusu není předepsáno otevírací mechanismy bočních schránek po určité době provozu ani po ujetí určitého počtu kilometrů preventivně měnit,“ vysvětila Brožová.
Rozhodnutí policie dohnalo řidiče k slzám. „Cítím obrovskou úlevu. Měsíce jsem žil v nejistotě, jestli jsem opravdu něco nezpackal a někomu zbytečně nezničil život. Tohle se mi promítalo hlavou pořád dokola, bylo to jako noční můra,“ uvedl Kubeš, který jezdí s autobusem více než třicet let.
S vyklopenou bočnicí jel několik set metrů
Osudný den jel od Domažlic směrem na Babylon. U křižovatky na Trhanov si všiml, jak tam z vedlejší silnice najíždí cyklista. „Viděl jsem ho v dostatečném předstihu. Při jeho objíždění jsem zaregistroval dunivou ránu, jako když padne větev. Ve zpětném zrcátku jsem zahlédl, jak cyklista letí vzduchem do pangejtu. Zastavil jsem, vytočil mobilem záchranku a šel se podívat, co se stalo,“ vzpomínal Kubeš.
Cyklistu našel nehybně ležet v příkopu. „Polil mě horký pot. Pak jsem o kousek dál zahlédl ruku, to pro mě byla konečná. Zhroutil jsem se a probrali mě až ve špitále,“ vybavoval si řidič dramatické okamžiky. Čtrnáct dní nechodil do práce. Pak požádal zaměstnavatele, aby ho přeložil na jinou trasu. „Vedení podniku se za mě postavilo. Podrželo mě v nejtěžších chvílích, když jsem chtěl s prací profesionálního řidiče praštit,“ dodal Kubeš.
Vyšetřovatelé později zjistili, že se bočnice vyklopila jen několik stovek metrů před místem nehody, kde Kubeš při odbočování na křižovatce otáčel autobus o 90 stupňů. „Při cíleném pohledu do pravého zpětného zrcátka mohl otevřené víko schránky spatřit, ale nelze mu to vyčítat, neboť v tomto krátkém úseku neměl důvod podrobně sledovat, co se děje u pravé krajnice. Naopak jeho povinností je soustředit se na situaci před sebou a za sebou,“ konstatovali vyšetřovatelé.
Uvolnění víka schránky a jeho následné otevření až do vodorovné polohy měla podle soudních znalců na svědomí rozlomená západka jednoho ze dvou zámku. „V průběhu jízdy pak vlivem otřesu došlo k uvolnění druhého zámku a otevření víka na plynových vzpěrách,“ vysvětlili znalci.
Policisté nakonec nehodu uzavřeli s tím, že její příčinou byl souběh technické závady s najetím cyklisty do křižovatky, ačkoli mu to provoz na hlavní silnici bezpečně neumožňoval. Ze závěrů vyšetřování vyplývá, že na hlavní silnici vjel v okamžiku, kdy byl autobus vzdálený od křižovatky 55 metrů. Jeho řidič měl na reakci k objetí cyklisty čtyři vteřiny.
Cyklista si na nehodu nevzpomíná
Kromě amputované paže utrpěl cyklista další závažná poranění a lékaři mu příliš naděje na přežití nedávali. Přesto se z toho dostal. „Doktoři se na mně pořádně vyvztekali,“ řekl Právu.
Na průběh nehody si vůbec nevzpomíná. „Mám absolutní okno. První, co si pamatuju, byla slova chirurga, že se ruka nedala zachránit. Dodal ale, ať jsem rád, že vůbec žiju,“ pokračoval muž.
Lékařská zpráva s výčtem jeho zranění by vydala na knihu – od tržných ran přes zlomeniny až po narušení životně důležitých orgánů, jako jsou slezina, slinivka či plíce. Zdravotníci se museli vypořádat také s masivním vnitřním krvácením. Půl roku strávil ve špitálech a musel na několik operací. Pak přišly na řadu rehabilitace. „Stále mám problémy s chůzí a špatně dýchám. Pořád se to ale vylepšuje,“ uzavřel muž.
