Článek
„Další nadužívání kapacit věznic s sebou nese příliš mnoho rizik. Nemá tedy smysl přilévat oleje do ohně. Mnohdy zde nedojde ani k nápravě a převýchově vězně, což by mělo být primárním cílem odnětí svobody. Naopak, efekt pobytu je často opačný,“ uvedl Křeček.
Veřejný ochránce práv je přesvědčený o tom, že se změnou práce s odsouzenými a tím, že s částí z nich se bude pracovat na svobodě, dosáhne v první řadě lepší nápravy mnohých z nich, a navíc se ušetří výdaje státu, tedy „peníze daňových poplatníků“, spojené s péčí o vězně.
V Česku je momentálně za mřížemi okolo 19 500 osob. Křeček upozornil na to, že jejich přeplněnost působí i další potíže. Vězeňská služba se potýká s nedostatkem dozorců a vězeňského personálu, navíc po technické stránce už není možné některé věznice rozšiřovat tak, aby byly schopny pojmout tisíce odsouzených a lidí čekajících za mřížemi na soudní řízení.
Navíc ČR si mezi evropskými státy dlouhodobě udržuje vrchní příčku s nejvyšším poměrem počtu vězňů na obyvatele. Ombudsman proto považuje za důležité projednat novelu trestního zákoníku co nejdříve a „schválit ji ještě v tomto volebním období“.
Nutné je zmírnění trestů
Připravovaná novela přehodnotí některé trestné činy a sníží výšku ukládaných trestů, které bývají podle ochránce někdy v naprostém nepoměru k závažnosti postihované kriminality.
„Nemá smysl posílat za mříže lidi, kteří se například opakovaně dopustili drobné krádeže či nezaplatili výživné. Zde by byl účinný jiný druh sankce, třeba pokuta, s čímž zmíněná novela počítá. Protože se tímto problémem a jeho důsledky zabýváme řadu let, jsem velmi rád, že konečně vidíme nějaký posun,“ uvedl zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Jaké jsou podle ombudsmana konkrétní negativní dopady přeplněných vězení?
– Výkon trestu neplní účel převýchovy a nevede k nápravě či minimalizaci rizika recidivy po propuštění vězně;
– nedostatek personálu, vysoké nároky na personál;
– zvýšené napětí a častější výskyt šikany;
– zastrašování a násilí mezi odsouzenými;
– potenciální vznik „nekalých spolčení“, která jsou nebezpečná pro život ve věznici, ale zasahují také do života po propuštění;
– omezování soukromí vězňů a zhoršené podmínky pro provádění řádného dozoru;
– nesplnění evropských standardů, které se týkají minimální podlahové plochy na jednoho vězně v cele.
