Článek
Žena se ve své diplomce zabývala kárnou odpovědností soudců, tedy tresty za jejich prohřešky. Sama se ovšem nijak nerozpakovala ukrást cizí myšlenky a formulace. Od své kolegyně z jiné fakulty si tak vypůjčila strukturu práce a velmi „mazaně“ například místo kapitoly „Průtahy a nečinnost“ pojmenovala svou kapitolu jako „Nečinnost a průtahy“.
Proti odebrání magisterského titulu se žena bránila žalobou u pražského městského soudu, ale nepochodila. Obrátila se proto kasační stížností na Nejvyšší správní soud a popírala, že by z druhé práce úmyslně čerpala. „Absolvovala pětileté náročné a intenzivní studium a neopakovala ani jednu zkoušku. Nyní nemůže vykonávat své povolání,“ argumentoval v kasační stížnosti její advokát.
„Považujeme za společensky nepřijatelné, aby někdo takový mohl vykonávat povolání soudce či pracovat na jiných místech v justici,“ oponovala ve svém stanovisku univerzita.
Senát Nejvyššího správního soudu v čele s Karlem Šimkou na ženiny nářky neslyšel. „Z textu obou diplomových prací je zřejmé, že argumentace stěžovatelky odvolávající se na pouhou nevědomou inspiraci je lichá. Lze upozornit také na skutečnost, že stěžovatelka přebírala některé pasáže s překlepy a chybami,“ připomenuli soudci.
Soudci ještě uznali, že odebrání titulu je tíživé, ovšem byly splněny všechny zákonné podmínky k tomu, aby bylo možné státní zkoušku na konci studia uznat za neplatnou.
Češi riskují kvůli titulu ostudu i kariéru
