Článek
I kdyby ale dal Štrasburk Kristině Colloredo-Mansfeldové za pravdu, opočenský zámek by jí to nevrátilo.
"Štrasburský soud nemůže zrušit rozsudky vnitrostátních soudů. To nejhorší, co se může stát, je, že nařídí výplatu náhrady škody v tom případě, že shledá postup vnitrostátních orgánů protiprávním," vysvětlila včera Právu advokátka Klára Veselá-Samková, která ve Štrasburku zastupuje řadu klientů.
Například v listopadu 2002 vyhrála rodina Pincových z Hříměždic na Příbramsku více než milión korun odškodného a dalších téměř tři sta tisíc korun náhrad. Hájovnu, kterou koupili v roce 1967 od státu, museli totiž vrátit restituentovi, aniž dostali odpovídající náhradu. I po štrasburském verdiktu ale dům zůstal potomkům původních majitelů.
Kristina Colloredo-Mansfeldová by také nemohla očekávat, že si za případné odškodnění pořídí jiný renesanční zámek. "Jak znám judikaturu, nedovedu si představit, že by náhrada škody byla ve výši odpovídajího hodnotě opočenského zámku. Dá se říci, že ve vztahu k ní by to odškodnění bylo nepoměrné," uvedla Veselá-Samková.
To dokládá i případ sedmi potomků rodiny Ottů, kteří marně žádali o vydání rakovnického podniku Rakona. Se svojí stížností v březnu 2000 uspěli, ale štrasburský soud jim všem přiznal dohromady jen něco přes deset miliónů korun.
Dříve, než se občan či firma může obrátit do Štrasburku, musí také nejdříve v Česku vyčerpat všechny možnosti, jak se dobrat svých nároků. Toto pravidlo neplatí pouze u stížností na nepřiměřenou délku řízení.
Kristinu Colloredo-Mansfeldovou tak nyní čeká spor s Národním památkovým úřadem u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, pak případně i odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, dovolání k Nejvyššímu soudu a znovu ústavní stížnost. A teprve potom, případně, Štrasburk.
