Článek
V prvním případě musel Trojan vysvětlit důvody, proč opilého spolujezdce vytáhl z auta (řidička byla také pod vlivem alkoholu) a odvezl jej jako svědka, který odmítl spolupracovat, na záchytku.
V druhém Trojan společně s Řehořem pronásledovali ve služebních autech bohdanečskou známou firmu. Mladíka už odsouzeného i za účast na loupežném přepadení čtyř čerpacích stanic se zbraní, krádeže i úvěrových podvodů, příležitostného uživatele pervitinu.
Nerespektoval jejich pokyny k zastavení a ujížděl jim až dvěstěkilometrovou rychlostí. Nakonec dostižen a zadržen se bránil předvedení na služebnu strážníků. Při souboji měl utrpět oděrky a zlomeninu zubní náhrady.
Ví to půl republiky, že v Bohdanči je pořádek jako nikde.
„Oba skutky vzájemně nesouvisejí. Ale jejich společným jmenovatelem je to, že v obou případech byly soudu předložené rozdílné verze. Důkazy, které byly soudem provedeny, nebylo možno doložit, že se staly tak, jak je popsala obžaloba,“ zdůvodnil osvobození strážníků soudce Jan Šlosar.
Připustil, že většina svědků vypovídala spíš ve prospěch strážníků. Ani výpovědi obou poškozených nepřitížily obžalovaným strážníkům. Požadovali především finanční náhradu za způsobenou újmu.
Soudní líčení v médiích sledovala nejen většina obyvatel Lázní Bohdaneč, ale i lidé z širokého okolí na Pardubicku. Bohdaneč je od chvíle, kdy strážníky řídí Řehoř, postrachem řidičů i bezdomovců. „Ví to půl republiky, že v Bohdanči je pořádek jako nikde,“ poznamenal obhájce strážníků Pavel Jelínek.