Advokátka nežádala pro trýzněnou holčičku žádné odškodné. Stejně by jí nic nedali, hájila se

S ohledem na okolnosti případu přitom mohla dívenka žádat odškodné ve výši stovek tisíc korun.

Soudci smetli ze stolu advokátčin argument, že by dívčini rodiče stejně nic kvůli své nemajetnosti nezaplatili.

Jak byla advokátka nečinná při hájení práv dívenky, tak o to čipernější byla při své vlastní obhajobě. Proti trestu kárné komise komory se bránila odvoláním, pak žalobou k soudu, a nakonec i kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Vše bylo ale marné, pro své jednání nikde nenašla zastání.

Benešovská advokátka byla dívce ustanovena jako opatrovnice v únoru 2020. Až do června 2021, kdy bylo zahájeno dokazování v hlavním líčení u trestního soudu, měla možnost nárok na odškodné žádat, což neudělala.

V kasační stížnosti k NSS to vysvětlovala tak, že chtěla urychlit trestní řízení, neměla dostatek podkladů, a navíc očekávala, že by ji trestní soud stejně odkázal na civilní žalobu. Uvedla také, že dívka jí nemohla vzhledem ke svému věku dávat žádné pokyny, takže bylo jen na ní, aby posoudila okolnosti případu a zvážila taktiku svého postupu.

Jenže s takovou argumentací u senátu NSS v čele s Tomášem Langáškem nepochodila. Soudci upozornili, že oběti se mohou satisfakce domáhat již v trestním řízení proto, aby nemusely podstupovat martýrium civilních žalob, kde by je znovu čekalo psychicky těžké prokazování jejich nároků.

V případu byl navíc zpracovaný znalecký posudek, z něhož plynulo, že dívka mimo jiné trpěla syndromem zanedbávaného a týraného dítěte. „Bylo zřejmé, že poškozené zcela určitě újma, zvláště na psychickém zdraví, vznikla. Bylo povinností stěžovatelky jakožto advokátky a zároveň opatrovnice zvlášť zranitelné oběti nárok na přiznání újmy uplatnit, vyčíslit i doložit a trestní soud by pak měl povinnost o něm rozhodnout,“ konstatovali soudci.