Záchranář: Virus je ostré cvičení, které nás může připravit na horší scénáře

Adam Svoboda slouží u středočeských záchranářů třináct let. V současné situaci se jeho práce změnila. S kolegy musí mnohem víc dbát o svoje bezpečí.

„Dříve jsme při výjezdu používali v podstatě jen uniformu a rukavice. Několikrát za rok také přilbu, když šlo o zásah v rizikovém prostředí. Teď ke každému pacientovi jedeme se speciálními ústenkami, brýlemi a obličejovými štíty,“ popsal Právu Svoboda.

V některých případech záchranáři nasazují také celotělové obleky, které jsou pouze na jedno použití. To se stává u pacienta s rizikem nakažení koronavirem nebo v případech, když dotyčný není schopen záchranářům dát informace o svém zdravotním stavu, třeba když je v bezvědomí.

„Tyto obleky nemůžeme mít ke každému pacientovi. Máme jich dostatek, ale nemůžeme s nimi plýtvat. Kdybychom v nich jezdili ke každému pacientovi třeba dva dny v kuse, tak nám pak chybějí,“ uvedl Svoboda.

Jsou případy, kdy záchranáři oblékají speciální obleky automaticky. Týká se to třeba převozů nakažených pacientů ze středočeských nemocnic do specializovaných zařízení, která jsou v pražských špitálech. Obleky používají také při odběrech u pacientů v karanténě.

Středočeští záchranáři mají podle Svobody ochranných pomůcek dostatek. A i díky tomu je riziko nákazy záchranářů při práci velmi snížené.

„Myslím si, že tréninkem a cvičením oblékání a svlékání celotělových obleků se riziko nákazy blíží nule, pokud se neudělá nějaká lidská chyba. Nemáme strach, spíš obavy nebo respekt z toho, že se něco může pokazit. Oblek se třeba může protrhnout, ale takhle jsou prostě karty rozdané,“ vysvětlil Svoboda.

Důležité podle něj je, že se záchranáři na podobné situace částečně připravovali v minulosti, když ve světě vypukly epidemie nemocí SARS, MERS nebo eboly. V těchto dobách třeba byli hromadně vybavování zmíněnými celotělovými obleky.

„Až dosud jsme to nemuseli použít. V současnosti je to takové ostré cvičení nejen pro záchrannou službu ale pro celý stát. Věřím, že pokud by přišel nějaký horší virus s větší úmrtností, tak se s tím popereme ještě o dvě stě procent lépe,“ uvedl Svoboda.

Práci záchranářů nezměnily ale jen ochranné pomůcky. Od vypuknutí koronavirové nákazy v Česku jsou rozděleni do skupin na noční a denní směny. Členové posádek se nemohou míchat ani zbytečně potkávat, aby se co nejvíc snížilo riziko nákazy. Ve středních Čechách se střídají vždy v sedm hodin ráno nebo večer. Směny trvají dvanáct hodin.

„Sociální život na pracovišti samozřejmě utichl. Dříve to na základně žilo, nyní je na každé směně pár lidí a každý má obavy, aby náhodou nebyl s někým v kontaktu zbytečně víc,“ nastínil Svoboda.

Koronavirus změnil také druhy záchranářských výjezdů. Když v zemi začal platit nouzový stav a vláda vyhlásila nejrůznější omezení, radikálně klesl počet výjezdů ke zraněným při dopravních nehodách, k pracovním úrazům na stavbách, pádům z výšek, stromů nebo střech.

V prvním týdnu krizového stavu také rapidně ubylo chronicky nemocných pacientů. To se ale postupně změnilo.

„Lidé buď měli strach z nás, že bychom je mohli nakazit, nebo z transportu do zdravotnických zařízení. Chronicky nemocní se to snažili vydržet doma, ale pak přestali fungovat praktičtí lékaři a nemocnice omezily provoz. Říká se, že si pacienti ten stav doma usušili, teď už ho nemohou zvládnout a zase využívají záchrannou službu,“ uzavřel Svoboda.