„Vydržte!” Ležící seniorku ve zlínské nemocnici nechali na chodbě čekat na sanitku čtyři hodiny

Procházíme kolem ní a střetneme se pohledy. Ten její je plný bezmoci, ale ne zcela rezignovaný. Chápu jej až po chvíli, kdy usedáme poblíž. Otevírají se dveře ambulance a ze dveří vychází zdravotní sestry. „Prosím vás, kdy pro mne přijede sanitka? Jsem tu už přes dvě hodiny,“ ptá se kolem 16.45 žena upoutaná na lůžko.

Jasné odpovědi se od personálu nedočkává, stejně jako pozornosti. Otázku poté opakuje téměř pokaždé, když zdravotníci procházejí. Většinou ji odbývají slovy, že musí ještě chvíli počkat. Ta chvíle je pro ni ale nekonečná. Je zhruba 17.00 hodin. Třiadevadesátiletá Karolína M. čeká na sanitku od 15.30. V ten čas už za sebou měla rentgen i veškerá vyšetření.

Na urgentu je sama, bez rodiny. Ve 14.00 ji vyzvedla sanitka z Domova pro seniory v Napajedlích, jen 17 kilometrů vzdálených od Zlína. Hned ji dovezla do nemocnice. Vyšetření pak trvalo necelou hodinu.

V 17.15 se žena opětovně dožaduje pozornosti zdravotnického personálu. „Prosím vás, mám už plný váček, mám zavedený katetr, skutečně musím co nejrychleji do domova,“ dožaduje se žena.

„Vydržte,“ reaguje jedna ze sester. Některé procházejí, aniž by reagovaly. Vlídnější jsou až záchranáři, kteří přecházejí po chodbě urgentu. Žena k nim vztahuje dlaň a žádá o pomoc. „Nezlobte se, my jsme jiná organizace, nemůžeme vás odvézt. Musíte počkat na sanitku. Bohužel je jich málo a nestíhají,“ je více konkrétní jeden z nich.

Zhruba v 17.25 žádá žena jednu ze sester, aby alespoň zavolala do jejího domova pro seniory. „Ať o mně vědí a nemají strach, kde jsem tak dlouho,“ vysvětluje prosebně. „Nevím, jaký tam je telefon,“ odpovídá sestra a vchází do ambulance.

To už mě jako pozorovatele nenechává bez reakce. Přicházím za ženou, ptám se na jméno i na to, jak dlouho už tu je a co má za sebou. Nabízím, že do domova zavolám. Při telefonátu mezitím odchází do ambulance má dcera. Ještě stíhám smutné ženě říct, že už o ní v domově vědí. V ambulanci pak při vyšetření dcery na ženu a její potíže upozorňuji.

Při odchodu z urgentu se s dámou krátce loučíme. S přáním, ať se dostane do Napajedel co nejdříve. Je 17.30. Žena je stále smutnější.

Po odjezdu z nemocnice mám nutkání se na urgent vrátit, což dělám v 18.45. Žena ležící na tom samém místě má sklopený zrak a v ruce stále drží dokumenty od lékařů. Odevzdaně čeká na sanitku téměř čtyři hodiny. Ta pro ni nakonec přijíždí kolem 19.30. Zpět do domova se Karolína M. dostává až kolem 20. hodiny, po dlouhých šesti hodinách.

Hejtman Zlínského kraje a muž zodpovědný za zdravotnictví na východě Moravy Jiří Čunek (KDU-ČSL) označil přístup personálu nemocnice za fatální. „Jde o selhání jednotlivců. Nechám to vyšetřit, všichni zodpovědní budou potrestáni. Není možné nechat starého člověka čekat tak dlouho na sanitku,” sdělil Právu.

Podle poslankyně Aleny Gajdůškové (ČSSD) mohl zdravotnický personál ohrozit další klienty domova. „V dnešní situaci nebezpečí infekce covid-19 bylo nezodpovědné pacientku nechat dlouhé hodiny v prostředí, kde se mohla nakazit a nákazu přenést do domova seniorů,” uvedla.

Poslankyně dodala, že chápe, že sester je nedostatek a jsou přetížené. Poukázala ale na potřebný respekt k pacientce. „Je selháním vedení nemocnice, že pacienty i personál staví do takových situací, protože nemá zajištěny dostatečné kapacity sanitek pro potřebné,” upozornila Gajdůšková.

Redaktor Práva se snažil dovolat řediteli Nemocnic Zlínského kraje Radomíru Maráčkovi. Za vedení nakonec reagoval mluvčí nemocnice Egon Havrlant.

„Pokud k popisované situaci takto došlo, je nám to velmi líto. Budeme se snažit udělat opatření, kterými podobným událostem můžeme předejít,“ uvedl mluvčí. Odpovědnost za pacienta ošetřovaného na urgentním příjmu má podle něj personál oddělení po dobu pobytu. Převoz sanitkou měla pro ženu zajistit nemocniční dopravní služba.

„S ohledem na současnou covidovou situaci musí personál dělat i spoustu úkonů navíc, ambulance se po každém pacientovi dezinfikují, mění se ochranné pomůcky, pacienty ukládáme tak, aby mezi nimi byly větší rozestupy a podobně. To všechno samozřejmě představuje zvýšený tlak na personál a větší stres, který může ovlivnit lidskou rovinu jednání,“ poznamenal mluvčí.