Ve Wu-chanu izolovali rodiče od dětí, tak tvrdá opatření by Američané nezvládli, píše USA Today

Správci domů na sídlišti byli nuceni sloužit současně jako strážci, kteří rozhodují, kdo může do domu vejít. Jejich úkolem bylo také měřit všem teplotu a působili v sousedských výborech, které zajišťovaly jídlo. U menších domů na ně museli lidé čekat v určenou hodinu v odstupech na ulici.

Nad ulicemi přelétávaly drony s kamerami a ampliony, které vyzývaly občany, aby zůstávali doma, a káraly je, pokud neměli masky, přičemž jim hrozil i trest, neboť v Číně se využívají programy na identifikaci obličeje. Každý měl povinně v telefonu aplikaci, jejíž barva majiteli udávala, jak velké riziko představuje a jestli může do samoobsluhy nebo veřejných prostor.

„Za žádných okolností jsme nemohli jít ven. Dokonce ani když jste měl domácí zvíře,“ řekla 27letá Wang Ťin-ťun, která se vrátila do Wu-chanu z pobřežní provincie Kuang-tung. „Ti se psy si s nimi museli hrát doma a museli je naučit používat koupelnu.“

Aby Čína epidemii zvládala, zavřela všechny školy, donutila miliony lidí nevycházet ven a narychlo vybudovala v provincii Chu-pej tucet provizorních nemocnic, kam poslala tisíce zdravotníků z jiných oblastí Číny. Pečlivě testovali všechny, kteří se mohli dostat do styku s virem, trasovali jejich pohyb.

„Uzavírky, zákazy shromažďování, základní karanténa a mytí rukou nestačí,“ řekl USA Today vysoký poradce čínské vlády Wang Chuej-jao: „Potřebujete izolovat lidi v ohromném měřítku, na stadionech, ve velkých výstavních halách, kdekoli je můžete. Vypadá to extrémně, ale funguje to.“

„Heslem ve Wu-chanu bylo – nikdo nezůstane stranou. Nikdo,“ dodal Wang.

„Ve Wu-chanu nebyly jen izolované rodiny spolu, ale i jednotlivci byli izolovaní od rodin a přátel,“ řekl Andy Mok z pekingského Střediska pro Čínu a globalizaci.

„Čínská odpověď na epidemii byla skutečně celonárodní, systematická, komplexní a koordinovaná. To je důvod, proč byla Čína schopna tak výrazně zploštit křivku nárůstu případů,“ dodal Mok. Tvrdá opatření se netýkala jen provincie Chu-pej, takže se bylo možné soustředit na místo epidemie a zdravotníci nebyli zavaleni vlnou případů z jiných oblastí Číny. Upozornil, že i v Pekingu, který leží 1200 km severně od Wu-chanu, museli mít lidé povolenku na to, aby mohli vyjít ven. A v době vrcholu epidemie nikdo nemohl do města nebo ven z něho a chodit na nákupy se mohlo jen jednou za několik dní.

Edward Tse z Hongkongu, který vede poradenskou firmu Gao Feng, uvedl, že obecně Číňané podporují vládní opatření včetně systematické izolace přenašečů, kteří končí v karanténě i za cenu toho, že je oddělí od rodin: „Izolace je klíčem. Záleží jen na tom, jak ji udělat. Čínská vláda se rozhodla pro určitý způsob. A ukázal se být docela efektivní.“

Wang dodal, že na příkladu z Wu-chanu a z provincie Chu-pej, kde se nyní restrikce začaly omezovat, ale kde byly uzavřeny desítky milionů lidí po dva měsíce, ukazují, že by Spojené státy a Západ měly podniknout mnohem ráznější kroky k potlačení epidemie.

Wang si však není jist, zda Američané vychovávaní v duchu individualismu a občanských práv, které ovlivňují každý aspekt života, by byli ochotní se podřídit takto tvrdým protivirovým opatřením, která vyžadují závazek ke kolektivismu a vzdání se svobod.

Tvrdá opatření ale preferuje ředitel amerických Národních zdravotních institutů (NIH) Francis Collins, který listu řekl: „Přístup, který bychom měli nyní uplatnit, je ten, který by většina lidí považovala za příliš drastický, i když ještě není dost drastický.“

Oproti Číně jsou opatření v USA mírná, prezident Donald Trump vyzval lidi, aby se jich nescházelo více než deset, a dodal, že v nejvíce postižených oblastech by se měly zavřít školy a restaurace, tvrdost opatření však nechal na guvernérech jednotlivých amerických států. Omezení veřejných shromáždění Číně a v Singapuru se ale ukázala jako účinná, limitované sociální setkávaní omezilo přenos.

V některých zemích v Evropě k tvrdým opatřením pod tíhou situace museli přistoupit, ve Francii musejí například lidé vyplňovat žádost, když chtějí ven.

Jang Ťun-čchao, který je ve skupině čínských lékařů a zdravotníků pomáhajících Itálii, řekl, že epidemie tam bude pod kontrolou tak dlouho, jak dlouho bude italská veřejnost spolupracovat.

Čínská tvrzení o úspěšném zvládnutí epidemie s 3300 oběťmi jsou ovšem ve světle extrémně vysokých čísel nakažených a obětí ze Španělska a Itálie zpochybňována.

Belgický student Jan Renders, který studoval ve Wu-chanu čínskou politiku a byl repatriován 1. února, řekl, že čínské reakce byly nejen „příliš tvrdé“, ale také netransparentní. „Když bylo ve Wu-chanu všechno uzavřené a nikdo nemohl ani vyjít, tak se to týkalo i nemocných. Nemocnice byly přeplněné a jsem si jist, že někteří umřeli, protože se nemohli dostat do jiných nemocnic, kde ještě bylo místo.“

I pekingský list Caixin 27. března informoval o nárůstu počtu kremací ve Wu-chanu, což by mohlo naznačovat větší počet obětí zejména z řad lidí s netypickými příznaky, tedy bez horeček a kašle. Teprve v úterý však Čínská národní zdravotní komise uvedla, že bude do statistik zahrnovat i asymptomatické případy.

„Čína se snaží vykreslit model, který prosadila, jako extrémně úspěšný, zatímco my jsme selhali,“ uvedl ředitel Střediska pro globální zdravotní politiku při Středisku pro strategické a mezinárodní záležitosti Stephen Morrison.