Trasující detektiv: Nejtěžší je posílat na testy děti

Zkušený policista po několika desítkách rozhovorů zjistil, že nejtěžší je komunikace s rodiči dětí, které musejí jít na testy. On sám říká, že to dělá nerad, protože nechce malé děti trápit. Ale na odběrné místo je zkrátka poslat musí.

„Já sám jsem byl podobný příklad, protože můj syn musel na testy už třikrát. V poslední době se navíc nákaza objevuje hodně v mateřských školách a v domácnostech,“ řekl Právu Pek.

Policisté začali pomáhat hygienikům s trasováním ve druhé polovině října. Zajímavé je, že kontakty nakažených vyhledávají detektivové z kriminálních oddělení. Ve Středočeském kraji jich takto pracuje přes třicet.

Peka požádal o pomoc jeho nadřízený. „Souhlasil jsem a pravděpodobně bych se přihlásil, i kdybych k tomu nebyl vyzván. Práce teď máme o něco méně, a tak jsem rád, že můžu pomáhat tímhle způsobem,“ podotkl Pek.

Před prvním hovorem prý byl neskutečně nervózní a přemýšlel nad tím, co bude lidem říkat. „Přiznám se, že jsem se trochu bál, že budu vypadat jako práskač. Ale naštěstí to tak není, naopak lidé už velmi často tuší, kdo jim volá, protože je nakažený informoval o tom, že jejich kontakt předal hygienikům,“ vysvětlil Pek.

Do telefonického stopování kontaktů nakažených se pouští, když nemá aktuální policejní práci a není v terénu, na výsleších nebo nesepisuje protokoly. Od toho se také odvíjí, kolik lidí zvládne obvolat.

„Jsou dny, kdy děláme nějaké úkony a stihnu obvolat jen několik lidí, třeba pět nebo šest, ale když je času víc, tak je víc i hovorů, klidně dvacet. Někdy si vezmu počítač i domů a volám odtamtud,“ doplnil kriminalista.

K této činnosti kromě počítače a sluchátek s mikrofonem nic jiného nepotřebuje. V počítači totiž má speciální program, který mu po přihlášení ukazuje čísla, pod nimiž jsou ukryté kontakty k vyhledání. Pak pouze zmáčkne tlačítko a počítač ho telefonicky spojí s dotyčnou osobou.

Při následném rozhovoru musí policista zjistit spoustu údajů. Týkají se adresy, rodného čísla, aktuálního zdravotního stavu, příznaků nemoci, pojišťovny nebo praktického lékaře. Dotazované může na závěr rozhovoru poslat do karantény nebo na testy.

„Občas je trochu složitější vyhledat odběrová místa, protože mluvíme s lidmi z jiných krajů, kde se nevyznám, a musím hledat i v mapách,“ uvedl Pek.

Kladenský policista dosud stihl obvolat několik desítek kontaktů. Většina rozhovorů probíhala dobře.

To, že by se s ním někdo nechtěl bavit, zatím zažil jenom jednou. Příjemce hovoru nechtěl sdělit některé osobní údaje, protože nevěřil, že jde skutečně o policistu, který vyhledává kontakty nakažených. V takovém případě mu nezbylo nic jiného, než že na „neposlušný“ kontakt upozornil hygieniky, a ti musí věc napravit sami.

„Většina lidí je ale naprosto v pohodě,“ zdůraznil Pek.

Otevřenější v rozhovorech podle policisty bývají hlavně senioři. Prý jsou rádi za to, že si mohou popovídat.

„Stalo se mi už, že jsem volal jednomu pánovi, se kterým jsem si povídal hodně dlouho, než jsem mohl rozhovor ukončit. U některých lidí jsem věděl, i co měli k obědu a podobně,“ zasmál se na závěr Pek.