Stopka pendlerům rozdělila rodinu z Břeclavska

„Ta opatření chápu, jen to pro nás vypadá likvidačně,“ říká žena z Kostic na Břeclavsku. Když se v pondělí pozdě večer vrátil manžel z práce ve Vídni, museli v krátkém čase rozhodnout, co dál.

Rodina splácí hypotéku, nemůže si dovolit, aby hlava rodiny odešla ze zaměstnání. Ve hře byly dvě varianty: žít načas odděleně, anebo se odstěhovat do Rakouska.

„Chtěli jsme žít tady, z Rakouska jsme se před časem přestěhovali na Moravu. Manžel dojíždí za prací do Vídně, já jsem si našla práci na nádraží v Břeclavi. Dcera chodí do prvního ročníku střední školy, syn je předškolák,“ řekla žena.

Splácení hypotéky mají sice rozjednané, ale i pokud uspějí s odkladem, peníze na úroky budou muset hradit bez přerušení dál. Prozatímní bydlení našli zatím v Bernhardsthalu, první rakouské vesnici za hranicí. Vzápětí ale narazili na další komplikaci.

Potřebují přestěhovat pračku, sušičku a televizi přes zavřenou hranici, a tak začalo usilovné hledání ochotného člověka s dostatečně velkou dodávkou a možností legálně vyjet přes hranici.

Ani to ale není nakonec to nejtěžší, co musí řešit. „Dcera studuje první ročník grafického designu. Pokud se otevřou školy, a uzavření hranic by bylo výrazně delší, nemohla by znovu nastoupit do školy. Do Rakouska nechce, chce zůstat doma,” říká Darina Schmidt.

Šestnáctiletá dcera tak zůstala na Břeclavsku, kde žije s babičkou. „Musíme ji tu nechat,“ říká matka.

Ona sama přerušila studia práv v Bratislavě. Už při prvních problémech s hrozbou šíření koronaviru zaměstnavatel jejího manžela snížil lidem úvazky a plat o podstatných 700 eur, a tak na její studia nezbylo. „Možná to někdy zase zkusím, v lepší době,“ říká žena, která do Rakouska bere syna v předškolním věku.

Do sousední země cestuje s vírou, že do školy snad syn bude moci nastoupit zase doma v Kosticích. Doufá, že za hranicí budou třeba jen tři týdny.