Článek
Zpráva samotnou ideu testování a trasování nezpochybňuje, ale uvádí, že by mělo být pod neustálou kontrolou. Upozorňuje, že sběr a vyhodnocování dat o kontaktech z minulosti by musel být prováděn lépe, aby se mohly běžně zkoumat cesty přenosu a šíření. Jsou však k dispozici u malého počtu případů. Chybí také podrobnější data o tom, v jakém prostředí docházelo ke kontaktům a jaká byla zaměstnání kontaktovaných lidí. Zmiňuje, že program čelil i praktickým problémům, zejména kapacitním. Při nárůstu nakažených museli lidé dlouho čekat na výsledky, což celý program podkopávalo.
Dezinformacím o koronaviru věří lidé s nízkou matematickou gramotností, zjistili vědci
„Případů přibývá v zemi ve všech skupinách. Efekt otevření škol a univerzit začal teprve nyní přispívat k nárůstu,“ stojí ve zprávě z 21. září, která negativně hodnotí většinu opatření britské vlády.
List The Guardian zmiňuje, že se stejnými problémy se potýkaly i podobné programy v dalších evropských zemích, kde také nyní rostou počty infikovaných. Ve srovnání těchto programů v lékařském časopisu Lancet stojí, že navzdory slibům o velkém počtu testovaných za den „země a oblasti se lišily ve své schopnosti zavádět efektivní hledání, testování, trasování a izolování“ nakažených.
Trasovat hygieně pomáhají i policisté včetně tiskových mluvčí
Uspěšná byla Jižní Korea, kde ale prospělo to, že za nouzového stavu bylo možné zasahovat do soukromí. Země při kontaktování používala nejen telefonické hovory, ale také záznam o pohybu telefonů a místech použití platebních karet, QR kódů bezpečnostních kamer i nahlížení do zdravotních záznamů. Země byla tvrdá při uplatňování přístupu k lidem, kteří se vrátili z ciziny. Podobně úspěšný byl i Hongkong, i když ten méně zasahoval do soukromí. Singapur už tak úspěšný nebyl, i když používal i data z bluetooth, nepostihl však skupinu migrujících zahraničních dělníků.
I Německo, které dbalo na ochranu soukromí, dokázalo zavést úspěšnější systém testování a trasování než Velká Británie, i když si aplikaci Corona Warn využívající bluetooth stáhlo jen 20 procent populace. Guardian ale podotýká, že Německo se na rozdíl od Velké Británie nepokoušelo vytvořit nový centralizovaný systém.
Chytrá karanténa těší stalkery, získávají data
Klíčové podle časopisu Lancet bylo to, že podobné systémy fungovaly dobře v zemích, kde měly vlády větší důvěru: „S několika výjimkami, jako jsou Německo, Nový Zéland, Norsko, Skotsko a Jižní Korea, političtí vůdci bojovali o důvěru veřejnosti a její podporu pro změny životního stylu.“
V tom britská vláda, která začala boj s koronavirem opožděně, neuspěla, což stojí také ve zprávě: „Přes 90 procent populace zůstává snadno ovlivnitelných v tom, aby nejednala tak, aby to snížilo počet případů, což povede ve výsledku k velmi rozsáhlé epidemii a s katastrofickými následky, co se týká úmrtí přímo souvisejícími s covidem a se schopností zdravotnictví plnit potřeby.“