Roušky chybějí i pacientům s fibrózou, kteří je potřebují pořád

Momentálně scházejí například pacientům s cystickou fibrózou, kteří by je ideálně měli nosit celoročně, protože jakákoliv respirační infekce je může ohrozit.

„Roušky nemáme k dispozici, nejsou k sehnání. Přitom v našem případě je to nezbytné,“ řekla Markéta Mikšíková z Klubu nemocných cystickou fibrózou.

„Pacienti s cystickou fibrózou jsou vedeni k tomu, aby na veřejnosti roušky nosili. Musíme být chráněni po celý rok, není to tak, že bychom nyní víc panikařili kvůli koronaviru,“ uvedla Mikšíková s tím, že právě proto v těchto dnech klub rozjel na svých internetových stránkách osvětovou kampaň Nosím, protože musím – na ty šťastnější, kterým se roušku podařilo sehnat, totiž na veřejnosti mohou ostatní lidé pohlížet jako na nakažené koronavirem.

„Pokud se setkáte s osobou v roušce, prosíme vás, zachovejte klid. S největší pravděpodobností to je člověk spadající do jedné z rizikových skupin, který se takto chrání před viry a bakteriemi běžně,“ upozorňuje klub.

Podobně jsou na tom onkologičtí pacienti, kterým rovněž může ublížit běžná infekce. A to včetně těch, kteří už zhoubnou nemoc přestáli. „Potřebuji pravidelně jezdit na kontroly na onkologii a na odběry krve do Prahy. Roušku, kterou potřebuju, protože si prostě nemůžu dovolit v nemocnici nebo v MHD něco chytit, ale neseženu,“ svěřila se Lenka, jejíž totožnost redakce Práva zná a která nedávno přestála chemoterapii. „Po léčbě mám špatnou imunitu a snížené bílé krvinky, takže jsem náchylná prakticky na cokoliv,“ řekla Právu Lenka.

Roušky a respirátory chybějí i pracovníkům v domácí zdravotní péči. „Nemáme roušky, nemáme respirátory. Naše sestry odmítají jezdit bez ochranných pomůcek kamkoliv, natož tam, kde by mohl být náznak rizika nakažení. Přičemž rouška by se správně měla měnit u každého pacienta a respirátor jednou za 24 hodin,“ řekla Právu prezidentka Asociace domácí péče ČR Ludmila Kondelíková.