Radkin Honzák: Úzkost se nedá zaplašit, dá se vypnout řešením racionálních věcí

Bojovat s úzkostí se nedá, úzkost se nedá zaplašit. Úzkost se dá „vypnout“ tak, že se člověk zaměří na racionální problematiku. Nesmyslné a kontraproduktivní je chlácholení typu „neboj se”. Je potřeba zapnout přední mozkovou kůru, aby se energie překulila z emočního mozku sem.

Dělat něco, co vyžaduje myšlení, soustředění, plánování, ale i vzpomínání. V návalech paniky číst, prakticky spočítat kolik je 48x19 a pak si vzpomenout na spolužáky z první třídy.

Pomoci může i učit se básničky či zpívat. A vědět, že bude líp, když dám hlavu vzhůru a ramena od uší!

Rozhodně se také vyplatí zavolat někomu a bavit se o příjemných věcech.

Doporučuji také si utvořit nové rituály, ale s mírou. Pokud si stanovíme příliš mnoho nových cílů, můžeme upadnout do další úzkosti z jejich nesplnění!

V běžném provozu je dobré zachovávat zaběhnuté zvyklosti, ale ve volném čase je možné naučit se mnoho nových věcí a postupů. A nejen se naučit, ale také je začít používat ve stylu: vymysli to, vyzkoušej to, oprav, co je třeba a začni to uplatňovat.

V první řadě je důležité stanovovat si vůči sobě i druhým realistické požadavky. Hlavně nehodnotit, nekritizovat, nenapravovat, nepolepšovat, nemanipulovat.

Stanovit si „slovo pro oddechový čas“, tedy když začne být dusno a zdá se, že by debata mohla přerůst do konfliktu, citlivý člen společenství (každý je na něco, takže asi pokaždé jiný) zavolá: ČESKÁ TŘEBOVÁ nebo jiný dohodnutý signál a všichni se na minutu odmlčí a pak se mohou klidně vrátit k tématu.

Izolace vede ke zvýšení napětí a mohou se některé neurotické, úzkostné a další rysy zhoršovat, což ovlivní i chování. Na druhé straně „cesta do sebe“ někdy může pomoct najít pozitivní prvky.

Vzhledem k tomu, že při současných technologiích izolace zase není tak hermetická, by to zdravé lidi vykolejit nemělo.

Je spousta návodů na internetu, osobně si myslím, že není nutné brát hned pilulky na uklidnění nebo antidepresiva.