Prezidentka Potravinářské komory ČR: Výroba potravin se nemůže zastavit

Ihned po vyhlášení nouzového stavu čelil potravinářský průmysl skutečně extrémnímu náporu. A to zejména kvůli nákupní panice, kdy lidé absolutně nevěděli, co je čeká, zda si budou moci v příštích dnech nakoupit či zda vůbec bude co. Několik dní byla situace velmi nepřehledná.

Hodně pomohlo, že opakovaně vystoupili ministr zemědělství Miroslav Toman, premiér Andrej Babiš a další lidé, kteří ujišťovali, že potravin je ve skladech dostatek, jejich výroba pokračuje a zásobování obchodů je plynulé. I díky tomu v dalším týdnu tato nákupní horečka naštěstí opadla. V té době většina potravinářských podniků jela v třísměnném provozu šest a půl dne v týdnu. Lidé zůstávali v práci dvanáct i více hodin, výpadky lidí ve výrobě se operativně řešily přesuny z administrativy. Ale potravináři to zvládli a nelehkou situaci zvládají i nadále, za což jim patří velký dík.

Určitě mohla být vyhlašovaná opatření, zejména zpočátku, podstatně koordinovanější. Jako příklad bych uvedla uzavření oblasti Litovle a Uničova. Tam doslova přes noc vyrostly zátarasy, policie nikoho nepustila tam ani ven. A informace skoro žádné. Uvnitř přitom byly velké potravinářské provozy závislé na dojíždějících pracovnících, na zásobování surovinami i na rozvozu hotových výrobků.

Například jedna z pekáren zásobovala přes 400 obchodů na Olomoucku, které čekaly na závoz marně. Takže se „za běhu“ řešilo obnovení činnosti potravinářských provozů, u nichž přerušení nebylo nutné ani žádoucí. Vyjednávali jsme s hygieniky podmínky pro příchod a odchod zaměstnanců, trasy pro zásobování i rozvoz výrobků. Nakonec jsme se na tom podstatném dohodli. Jen doufám, že se nic podobného již nebude opakovat.

V prvních týdnech nouzového stavu byly nároky na výkonnost pracovníků v potravinářském průmyslu skutečně extrémní. Navíc se uzavřely školy. Řada firem operativně vyčlenila ve svých areálech za přísně stanovených hygienických podmínek prostory, kde mohly být přes den děti zaměstnanců. Zaměstnavatelé se snažili a snaží vyjít svým zaměstnancům maximálně vstříc a vytvořit jim podmínky k tomu, aby se udržela plynulost výroby potravin.

Pokud jde o ochranu zaměstnanců, drtivá většina podniků má zpracován nejen krizový plán, ale i standardy bezpečnosti výroby potravin, které zahrnují i postup řešení v případě výskytu nakažlivé choroby. Jednotlivé směny se nepotkávají ani se „nepromíchávají" pracovníci v nich. Stěžejní zaměstnanci, například operátoři speciálních linek, se ve směnném provozu rovněž nepotkávají. Rada firem má striktně oddělené provozy, aby v případě výpadku jedné linky ji okamžitě plně nahradila jiná.

Vím už o firmách, kterým nepřijedou plánované posily z Ukrajiny. Hlavně na severu Moravy podniky zatím nemohou počítat s polskými pendlery a snaží se tento výpadek pokrýt náborem v rámci České republiky. Máme i signály, například od konzervárenských podniků, že jim tradiční dodavatelé, například okurek, vypovídají či snižují smlouvy kvůli tomu, že nemá kdo založit úrodu ani ji sklidit.

Proto vítáme, že vznikla řada iniciativ na zprostředkování pomoci zemědělcům a potravinářům z řad studentů VŠ, pracovníků z uzavřených průmyslových či gastro provozů nebo nezaměstnaných. Za náš resort poptávku koordinuje ministerstvo zemědělství, které je ve spojení jak s univerzitami, tak s úřady práce.

Bohužel, mezi našimi členy je řada firem, které dodávají třeba až polovinu své produkce do segmentu gastro. Tyto dodávky se v důsledku uzavření restaurací, hotelů, škol či školek téměř zastavily. Od počátku mimořádných opatření to těmto podnikům přináší významný pokles tržeb, někde až o 30 procent běžného obratu. Rovněž se zastavil světový trh s komoditami.

Nejvíce postižen je mlékárenský průmysl. Tradiční vývozní položky jako sušené mléko či máslo jsou zcela bez poptávek. Tato situace přispívá k poklesu cen na trzích a k hromadění skladových zásob v podnicích, které jsou nuceny tyto zásoby financovat.

Pokud jde o školní mléko a ovoce a zeleninu do škol, při uzavření škol vznikl samozřejmě problém s produkty, které mají omezenou trvanlivost. Bylo zřejmé, že ke školákům nemají šanci doputovat. Naštěstí se značné množství ovoce a mléčných svačinek podařilo ve spolupráci s ministerstvem zemědělství zachránit, když se podařilo koordinovat přesun asi 80 tun potravin z uzavřených škol potravinovým bankám. Výpadek v dodávkách těchto produktů se ale potravinářům a zemědělcům nahradit nedaří.

Lidé pochopitelně dostali strach a zaznívají názory, že by se nebalené pečivo vůbec nemělo prodávat. Myslím, že takovýchto neuvážených rad a prohlášení by se měli všichni vyvarovat, protože v této době jsou lidé na podobné zprávy obzvlášť citliví. Podle mého názoru je to velmi nešťastná kauza, která rovněž jde tak trochu na vrub hygieny.

Jak Evropský úřad pro bezpečnost potravin, tak ministerstvo zemědělství a dozorové orgány opakovaně zdůrazňovaly, že přenos koronaviru prostřednictvím nebaleného pečiva, ale ani jinými potravinami nebyl prokázán. Kromě toho byla stanovena jednoznačná doporučení k maximálně hygienickému a bezpečnému prodeji pečiva s použitím jednorázových rukavic či podávacích kleští a za současné kontroly pracovníků obchodu.

To se dá obtížné odhadnout. Droždárenské firmy hlásí tak enormní vzestup poptávky, že ji ani při sebevětší snaze zatím nestačí uspokojit. Obchodníci pak museli omezit počet prodávaných balení pro jednotlivé zákazníky.

Ačkoliv v našem oboru nedošlo k plošnému uzavírání provozů, bojují potravináři s mnoha problémy podobně jako ostatní sektory. Ať už je to výpadek pracovníků, kteří mají ošetřovné na děti, nebo už zmíněný propad tržeb. Surovin je zatím dostatek, výrobci si však začínají stěžovat na rostoucí ceny dovozů, a to i s ohledem na vývoj kurzu eura.

Problémy by mohly nastat i u dovozu obalových materiálů nebo náhradních dílů k technologickým linkám. V podnicích ale přibývá pohledávek po lhůtě splatnosti. Odběratelé, kteří dodávají výrobky do gastronomických zařízení, našim firmám oznamují, že budou z důvodu uzavření restaurací a jídelen platit faktury se zpožděním a žádají o prodloužení splatnosti. Mohlo by to vést až ke krachu těchto subjektů, a tím ke vzniku nedobytných pohledávek.

Výrobcům určitě pomohou finanční úlevy v podobě odkladu plateb na sociální zabezpečení či odklad plateb záloh na daň z příjmu. Velmi vítáme také navýšení alokace peněz na Program rozvoje venkova za účelem zvýšení soběstačnosti. Soběstačnost totiž do značné míry závisí na dostatečné zpracovatelské kapacitě, a to u všech podniků bez ohledu na jejich velikost. Úzkými hrdly jsou mimo jiné bourárny masa, třídicí a balicí linky či linky pro zpracování ovoce a zeleniny.

To platí stále. Myslím, že velikonoční svátky, ač byly letos silně poznamenány omezeními vyplývajícími z nouzového stavu, potravinářům přišly vhod. Všichni chápou, že výroba potravin se nemůže a nesmí zastavit, ale těch prodloužených a mimořádných směn, spojených navíc s vypětím a nervozitou z toho, co bude dál, už bylo příliš.

Bylo by určitě dobré, aby si všichni spotřebitelé nejen teď, v této krizové době, ale i do budoucna uvědomili, že potraviny se na pultech obchodů nezjevují samy o sobě, ale jsou za nimi lidské ruce a velký kus práce. Aby si uvědomili, že potraviny začínají svoji cestu na poli, v sadu nebo ve stáji, kde se někdo musí o obilí, zeleninu, ovoce či zvířata každodenně starat, přes zpracovatelské podniky, kde tyto suroviny dostanou výslednou podobu výrobků a až poté se s přispěním obchodníků ocitnou u nich doma na stole.

Troufám si říct, že zejména na počátku nouzového stavu to byli právě potravináři, kteří nepřipustili výpadky v dodávkách a snažili se v maximálním nasazení pokrýt zvýšenou potřebu potravin. Za to jim určitě musíme všichni poděkovat. A jsem ráda, že ani potravináři nezapomínají na druhé. Příkladem mohou být bezplatné dodávky mléčných výrobků do balíčků pro seniory nebo do domovů důchodců, nemocnic či pracovníkům záchranných složek od mlékáren, jako jsou Madeta, Interlacto a jiné. Anebo bezplatné zásilky minerálních vod do nemocnic od společnosti Mattoni. Takto dnes postupuje řada potravinářských firem a i jim za to patří dík.