Článek
Většina protiepidemických opatření se od pondělí začne řídit pandemickým zákonem. V čem spočívá hlavní rozdíl v porovnání s nouzovým stavem?
Hlavní praktický rozdíl je v tom, že pandemický zákon neumožňuje omezovat svobodu pohybu a pobytu. Zákaz pohybu mezi okresy, možnost opustit domácnost jen z vyjmenovaných důvodů, zákaz nočního vycházení jsou možné jen v nouzovém stavu.
V tomto ohledu to sleduje logiku, že k nejzávažnějším omezením svobody je nutné vyhlásit nějaký výjimečný stav podle ústavního zákona. Pandemický zákon dovoluje ukládat pouze méně závažné povinnosti a omezovat spíše hospodářská, kulturní a sociální práva.
Tudíž plošně omezit obchody, restaurace, sportování, kulturní akce či ubytovávání bude nadále možné?
Ano, tak je to nastavené. V druhém paragrafu pandemického zákona je omezení dopravy a podmínek jejího provozování, omezení činnosti obchodní nebo výrobní provozovny, dále tam jsou zvlášť vyjmenována omezení kadeřnictví, manikúry, pedikúry, solária a tak dále. Otázkou jsou sportoviště.
Na jednu stranu se tam píše, že je možné omezit provoz koupaliště nebo sauny. A potom se leccos vejde do toho nejzávažnějšího omezení, což je konání veřejných a soukromých akcí, při nichž se kumulují lidé na jednom místě.
Arenberger: Setkávání lidí možná ještě omezíme
Bude možné dělat opatření pouze regionálně? Umožňuje například omezit obchody jen v jednom kraji?
Jde to tak udělat. Pandemický zákon stejně jako všechny ty režimy, které jsme už měli, umožňuje opatření cílit na nějaké území. Myšlenkou je, že omezení mají platit jen v nezbytné míře čili jen na území, kde jsou potřeba, a nikoli všude.
Pokud se jedná o opatření na úrovni kraje nebo menších celků, tak je vyhlašuje krajská hygienická stanice. V případě celostátního nařízení nebo když se týká více krajů, tak to dělá resort zdravotnictví.
A uzavření některého okresu, jako tomu bylo v případě Chebska, Sokolovska a Trutnovska, pandemický zákon dovoluje?
Myslím, že to možné není. Musel by se v takovém kraji, respektive okresu vyhlásit nouzový stav. A možná by to šlo provést i po vyhlášení stavu nebezpečí hejtmanem, kde má určité pravomoci podle krizového zákona. Právě v této oblasti spočívá ten základní rozdíl mezi pandemickým zákonem a nouzovým stavem. Pokud by vláda chtěla nějak výrazněji omezit pohyb, musela by znovu vyhlásit nouzový stav.
I bez nouzového stavu mohla vláda, respektive ministerstvo zdravotnictví, využít řadu nástrojů pro boj s epidemií, jako je zákon o ochraně veřejného zdraví. Jeho prostřednictvím je třeba nařízeno nosit roušky venku. Může tento zákon využívat i při pandemické pohotovosti?
Pandemický zákon na to myslí čili je možné některá opatření dělat jak podle něj, tak podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Ale je důležité zmínit, že i když ministerstvo vydá plošné nařízení proti covidu na základě ochrany veřejného zdraví, tak se bude řídit režimem pandemického zákona. Což znamená, že k tomu potřebuje souhlas vlády, že opatření musí každých čtrnáct dní přehodnotit, musí být odůvodněné a může jej urychleně projednat Nejvyšší správní soud.
Vláda měla dostatek času upravit zákon o zadávání veřejných zakázek, aby mohla provádět nákupy v určitých situacích pružněji. Ale spouštět nebo prodlužovat kvůli tomu nouzový stav, který zásadně omezuje základní práva a svobody, je naprosto nepřiměřené.
Nově by mělo být snazší u Nejvyššího správního soudu opatření napadnout. Jak si to můžeme představit v praxi?
To je jeden z nejdůležitějších přínosů pandemického zákona. Myslím, že se díky tomu výrazně zlepší soudní ochrana. Jednoinstanční řízení proběhne před Nejvyšším správním soudem, který má o těchto věcech rozhodovat přednostně. To už v podstatě začalo, ve čtvrtek takto soud řešil zákonnost testování ve firmách.
A pokud soud shledá to konkrétní opatření nezákonným, tak ho zruší buď hned, ale zpravila ho zruší s několikadenním odkladem, aby mělo ministerstvo čas vydat nové opatření.
Jak to bude se shromažďováním: Na poutě ano, na kroužky stále ne
Mluvilo se také o nutnosti více ta opatření odůvodňovat a vyhodnocovat. Dočkáme se díky pandemickému zákonu jasnějších vysvětlení na základě faktů, jaký smysl má například nošení roušky venku, nebo jaký efekt má uzavření malých obchodů a naopak otevření velkých?
Je pravda, že v pandemickém zákoně je konečně výslovně řečeno, že opatření musí být odůvodněná a každých čtrnáct dní přezkoumávaná, a jsou v něm i vodítka, co ta odůvodnění mají obsahovat. Oproti krizovému zákonu v nouzovém stavu či zákonu o ochraně veřejného zdraví tedy představuje velký pokrok.
Já si tedy myslím, že to měli odůvodňovat vždycky, což už řekla spousta soudních verdiktů, a je ostuda, že se to nedělalo. Teď to sice máme černé na bílém, ale jak to bude v praxi, nedokážu říct. Nicméně ten zákon je k tomu tlačí.
Je v pandemickém zákonu nějaké omezení cest do ciziny?
Vztahy k zahraničí řeší zákon o ochraně veřejného zdraví, který myslí na ochranná opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí. Nedávno se k tomu ale vyjádřil soud, který řekl, že je nepřiměřené, aby lidé museli při cestě z velkého počtu zemí mít test předem. Takové opatření bránící vstupu do České republiky je tedy možné jen při návratu z vysoce rizikových oblastí, kde řádí ty nové agresivní mutace.
Tedy můj závěr zní, že ministerstvo zdravotnictví může činit opatření vzhledem k cestování do zahraničí, ale musí být přiměřená a odůvodněná. Plošné uzavření hranic rozhodně nehrozí.
Firmy musí povinně testovat dál. Soud smetl dělníkovu žalobu
Jak je to se státními nákupy, když platí pandemický zákon? V nouzovém stavu mohly úřady obcházet ten klasický postup při zadávání veřejných zakázek.
Domnívám se, že takovou zmínku tento zákon neobsahuje. Už když někteří členové vlády měli tendence vysvětlovat potřebu nouzového stavu právě možností nakupovat materiál mimo klasická výběrová řízení, tak mně to nepřipadalo jako pádný argument. Vláda měla dostatek času upravit zákon o zadávání veřejných zakázek, aby mohla provádět nákupy v určitých situacích pružněji. Ale spouštět nebo prodlužovat kvůli tomu nouzový stav, který zásadně omezuje základní práva a svobody, je naprosto nepřiměřené.
Jedním z argumentů pro přijetí pandemického zákona byl také požadavek jednoduššího a přehlednějšího odškodnění za zavřené provozovny a podobně. Jak to teď bude s náhradami?
Pandemický zákon vychází z logiky, že náleží nějaká satisfakce i za legální opatření. Avšak je to omezené tím, že se hradí skutečná škoda, kde zase bude záležet na tom, jak se v praxi bude počítat, dokazovat. Ten, kdo o náhradu žádá, bude muset způsobenou škodu nějak doložit a ministerstvo mu pak nárok na odškodnění přizná nebo nepřizná. Když ne, je tam možnost se soudit. Podle mě je zatím extrémně nejasné, jak to bude vypadat a jaká bude soudní praxe.