Pracující rodiče se hroutí z množství domácích úkolů svých školáků

Být na home office ve většině případů znamená, věnovat se osm hodin denně svému zaměstnání. U rodičů ale nyní nastala zcela jiná situace. Kromě svého zaměstnání by měli zvládnout i vyučování svých dětí a obstarat i jejich stravování. Po pouhém jednom týdnu jsou tak mnozí rodiče na pokraji sil. Bohužel mnozí učitelé jim to neulehčují.

Samozřejmě i rodiče si uvědomují, že to nečiní se záměrem, že i pro ně je vyvstalá situace něčím novým a i oni se musí učit spoustu nového a hledat řešení, jak se daného úkolu co nejlépe zhostit.

Ministerstvo školství učitelům v tomto směru zatím nedalo žádné konkrétní doporučení, protože jednotlivé školy mají v rámci Rámcového vzdělávacího programu své vlastní výukové systémy. Nicméně i to se zřejmě brzy změní. „Vnímáme, že daná situace není jednoduchá pro učitele ani rodiče, proto bychom rádi všem tuto situaci usnadnili. Na začátku příštího týdne tudíž plánuje ministr školství vydat nová doporučení, která by měla vést ke zlepšení situace a částečnému sjednocení přístupu ze stran jednotlivých škol,” řekla Novinkám Aneta Lednová, tisková mluvčí MŠMT.

Prozatím MŠMT alespoň učitelům poskytlo nástroje, jak online výuku co nejlépe zvládnout. Učitelé je naleznou webu  #NaDálku.

Pro rodiče je současný stav velmi problematický. Zatímco někteří z nich bojují s přemírou úkolů, které děti od svých učitelů dostávají, jiní neví, jak dětem správně vysvětlit novou látku, dalším pak chybí od učitelů jakákoliv zpětná vazba či pochopení proto, že u žáků ZŠ není stále samozřejmostí, že má každé dítě svůj počítač, zvlášť v rodinách s větším počtem školáků.

Jako problém to dnes vnímají i samotní učitelé.

Odborníci ze Západočeské univerzity v Plzni všem učitelům doporučují, aby vždy zvážili situaci svých žáků. Zda mohou skutečně všichni být online, tisknout, skenovat, nahrávat video apod. a jsou-li jejich rodiče i pracovně stále vytížení. Je dobré, aby přitom mysleli i na rodiče, kteří mají doma školáků více.

Dále je důležité, aby se i na druhém stupni ZŠ učitelé spolu domlouvali a neposílali svým žákům úkoly individuálně, ale utvořili společně systém zadávání úkolů i předávání informací žákům ideálně ve stejném systému, s využitím stejných nástrojů. Dohodli se tedy i na tom, zda úkoly budou zadávat jednou týdně či den dopředu, tak aby se i rodiče na následující vyučování dětí mohli připravit. Současně i snížili počet vyučovacích předmětů v jeden den, ideálně na 3 předměty denně, tak aby děti měly možnost samostudium vůbec zvládnout.

Učitelé by měli i předvídat úskalí, která s daným učivem mohou vyvstat a dětem se snažit dopředu věci vysvětlit, tak aby to nemuseli činit rodiče, kteří si s tím sami nemusí vědět rady. Každý úkol by tak měl být dáván s tím, že jej dítě zvládne samo a nebude k tomu potřebovat asistenci dospělých.

Pro žáky i rodiče je důležitá i zpětná vazba od učitelů. Nejde o známkování, to v současné situaci nedoporučují žádní odborníci, ale především o chválení za splnění úkolů, případně dovysvětlení chybných odpovědí apod.

Odborníci na vzdělávání pak učitelům také radí, aby nezůstávali jen u neosobního zadávání úkolů skrz například webové stránky školy apod. „Bez vhodných podnětů a podpory učitele se žák k potřebným vyšším formám myšlení, jako je tvorba či řešení problémů, nedostane. Proto je důležité i při přechodu na čistě online výuku zachovat přímé kontakty a budovat komunitu třídního kolektivu,“ upozorňuje přední odborník na digitální gramotnost žáků Bořivoj Brdička z Jednoty školských informatiků.

Online výuka by tedy měla probíhat nejen formou zadávání úkolů, případně vyplňováním testů, ale především formou výuky ze strany učitele. Novou látku by se děti neměly učit jen samy z učebnice, nebo za pomoci rodičů. Učitel by měl nalézt způsob, jak látku dětem vyložit. Spoléhat v tomto směru jen na rodiče je jednoduché, ale nemusí být vůbec efektivní, i když se rodiče budou snažit sebevíc. Většina rodičů jednoduše nemá pedagogické vzdělání, aby si se vším snadno poradili.