Porazila rakovinu, při autonehodě přišla o ruku. Teď šije roušky

Paní Ruská je zdravotní sestra a působila jako staniční sestra v Domově pro osoby se zdravotním postižením ve Slavkově u Brna. Celý život se snažila a snaží pomáhat druhým.

V roce 2006 jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. „Bylo to těžké, taková ta rána z nebe, kterou nečekáte. Přišla jsem tehdy o prso, ale rok nato jsem podstoupila plastiku,“ vypráví Novinkám žena s obrovským srdcem a optimismem. Dodala, že krátce poté, co rakovinu porazila, měla ještě nehodu na motorce.

„Jezdím na motorce, je to moje vášeň. Jenže to jsem takhle nezvládla zatáčku a bylo. Tehdy nade mnou stáli snad všichni andělé svatí, protože jsem vyvázla bez zranění,“ vzpomíná.

V pětačtyřiceti se rozhodla pro životní změnu. Děti byly odrostlé, a tak se paní Ruská přihlásila  na vysokou školu a do armádních záloh a narukovala na vojnu. Jenže pak přišla osudná autonehoda v roce 2017.

„Jela jsem v autě a pán za mnou měl mikrospánek. Narazil do mě, já najela na svodidla, přetočila jsem se, jela chvíli po střeše... málem mi to utrhlo ruku, měla jsem zlomenou stehenní kost, zlomeninu na pravé ruce, dodnes na ní nenatáhnu prsty a také jsem měla proraženou lebku. Dodnes mám důlek v hlavě,“ jmenuje následky autonehody Martina.

Amputace levé ruky byla nevyhnutelná, lékaři se dokonce obávali trvalých mentálních následků kvůli proražené lebce, naštěstí ale žádné nezůstaly. „Vnímám, že si méně pamatuji. Vím, nejsem už nejmladší, ale občas si při konverzaci hned nevybavím slovo, které chci použít, takže to bude asi ten následek. Chtěla jsem jít ještě studovat psychologii, ale kvůli tomuhle vím, že bych to už nedala,“ říká paní Ruská, která se také účastnila projektu Lvice 2020 Cesty za snem.

Největší zajímavostí je, že s viníkem nehody se paní Ruská spřátelila. Přestože mu hrozilo vězení za ublížení na zdraví, ona byla zásadně proti. „Zničila bych mu tím život. On se z té nehody zhroutil, bral antidepresiva, to mi bylo nesmírně líto. Má skvělou rodinu. Dodnes se přátelíme a stýkáme se,“ svěřila se statečná žena s tím, že i když přišla o ruku, říkala si, že to prostě takhle mělo být a proč by měl mít zničený život další člověk.

„Mně to otevřelo obzory, nové možnosti, jak pomáhat lidem,“ říká Martina.

Nyní je paní Ruská hrdinkou dne pro všechny, kteří jsou doma v izolaci a pro ty, co nemají roušky. I s jednou rukou totiž šije roušky pro ostatní. „Na začátku mi to moc nešlo, to stříhání látky a špendlení, ale zapojila jsem do toho rodinu a přátele. Když mi látku nastříhají a našpendlí, tak už to pak na stroji jde rychle. Zvládnu pak jednu za deset minut. Doufám, že se to bude zrychlovat,“ směje se zdravotní sestra, která v domově nadále pracuje, ale už jako administrativní pracovník.

Koronaviru se paní Ruská nebojí. „Snažím se na to nemyslet a brát to pozitivně. Myslím, že to dnešní svět asi potřeboval, zastavit se a zamyslet se, co je důležité. Na všem se dá najít něco pozitivního, pak si k sobě přitáhnete pozitivní věci. Lidi by neměli být tolik negativní,“ míní.

Sedmačtyřicetiletá žena je vzorem pro ostatní. Ona si tak ale nepřipadá, dělá jen to, co jí přijde přirozené. „Já to mám v krvi, neříkám, že mi nebylo zle, ale snažím se myslet pozitivně. Ti, co pořád nadávají na svůj život nebo na okolí, si tím jenom vše zhoršují, zbytečně si ničí život,“ dodává na závěr rozhovoru.