Ponižování, slzný plyn a zavírání do klecí. Jak si policisté ve světě vynucují zákaz vycházení

Společně se zákazem vycházení získala policie a další bezpečnostní složky v mnoha zemích rozsáhlé pravomoci, jak si tento zákaz vynutit. Tyto pravomoci by za normálních okolností byly extrémní i v měřítku autoritářských států, uvádí Guardian.

Například keňské úřady v úterý tvrdě zasáhly proti davu v Nairobi. Omylem byl zastřelen třináctiletý chlapec, který události pozoroval z balkonu. „Přišli, křičeli a bili nás jako dobytek. Jsme zákona dbalí občané,“ uvedl Hussein Moyo, otec zastřeleného chlapce.

Policie vyslovila politování a vyjádřila rodině soustrast. V přístavním městě Mombasa pro změnu keňští policisté použili proti lidem slzný plyn. Výsledek byl dav mohutně kašlajících lidí. „Jestli tahle operace měla ochránit lidi před šířením viru, tak dosáhla přesně opačného účinku,“ komentovali zásah keňští aktivisté.

V Indii si jednotlivé svazové státy opatření vynucují rovněž poměrně drsným způsobem. Největším problémem jsou nyní lidé cestující ve velkých počtech za prací z provincie do provincie či mezi státy. Minulý týden kolovaly na sociálních sítích záběry, na kterých lidé seděli na kraji silnice, zatímco je bezpečnostní složky kropily roztokem vody a chlornanu sodného.

Úřady přiznaly, že šlo zhruba o jednoprocentní roztok. V takové koncentraci může chlornan sodný poškodit pokožku a oči, a pokud je vdechnut, tak i vážně poškodit plíce. „Tohle není určeno pro použití na lidech,“ uvedl pro list Indian Express lékař Radžan Naringrekar.

Ve světle těchto opatření už tak hrozně nevypadají tresty, které mají za cíl provinilce co nejvíce ponížit. Ve státě Paňdžáb policisté nechávají ty, kteří porušili zákaz vycházení, dřepovat a volat: „Jsme nepřátelé společnosti. Neumíme sedět doma.“

Podobný přístup zvolili i policisté v Paraguayi. Nahrávka z hlavního města Asunción ukazuje muže, který byl pod pohrůžkou použití taseru přinucen skákat. Jiní jsou zase donuceni zalehnout na zem a slíbit policistům, že už vycházet nebudou.

Tyto zastrašovací techniky posvětil i paraguayský ministr vnitra. „Gratuluju jim. Sám nejsem tak kreativní, abych vymyslel to, co oni,“ uvedl, když se ho novináři tázali, zda mu přístup policie připadá v pořádku. Otázkou zůstává, zda zastrašovací metody budou mít nějaký účinek.

Jak totiž sdělil Guardianu Alberto Rúiz žijící v hlavním městě Asunción, chudým lidem nezbývá než chodit ven, aby si zajistili alespoň nějaký příjem. „Řeknou vám, abyste zůstali doma a chránili tak rodinu. Jenže v chudých čtvrtích musíte chodit ven vydělat si na živobytí. Když ne, umřete hlady,“ uvedl Rúiz.

Nevycházet z domu se nemusí jevit jako příliš těžké, pokud bydlíte v normálním bytě v malém počtu lidí. Pro stovky tisíc lidí na čtyřicetimilionovém filipínském ostrově Luzon, kde se nachází i hlavní město Manilla, to však neplatí. V dusném filipínském vedru musí vydržet v malých místnostech nacpaných k prasknutí.

Filipínská policie s nimi nemá slitování a některé provinilce zavírá pro výstrahu do psích klecí nebo je nechává sedět na přímém slunci, aby si příště vycházku ven rozmysleli. Doposud bylo na Filipínách za porušení zákazu vycházení zatčeno přes 17 tisíc lidí.

Lidskoprávní experti OSN varovali, že i když jsou opatření omezující lidská práva vzhledem k pandemii opodstatněná, státy by jich neměly zneužívat k posílení své moci. Tato opatření by měla být zejména uplatňována „přiměřeně, pouze v nezbytné míře a nediskriminačně“.

V této souvislosti se zmiňuje například Maďarsko, kde premiér Viktor Orbán může nyní po dobu nouzového stavu řídit zemi pouze prostřednictvím svých dekretů a nepotřebuje souhlas parlamentu. Problémem je, že nouzový stav není nijak časově omezen.

Filipíny a Thajsko zase mohou během nouzového stavu tvrdě zakročit vůči těm, kteří šíří falešné informace. Na opatření jako takovém není nic špatného, problém je, že definice toho, co je falešná informace, je příliš vágní, a proto může být tento nástroj použit například proti opozici či kritikům vládních nařízení obecně.