Policista: Lidé si roušky nasazují, až když nás vidí

V prvních březnových dnech kontrolovali s kolegy obchody a prodejny, které měly mít nařízením vlády zavřeno, ale v mnoha případech tomu tak nebylo.

„Byl tam na začátku trochu problém, protože ti zaměstnanci byli tlačeni ze strany zaměstnavatelů, aby obchody byly otevřené. Vymýšleli různé kulišárny. Objížděli jsme je a končilo to rozumnou domluvou, až nakonec zavřeli,“ uvedl Honza.

V současnosti má kromě běžné policejní práce na starosti kontrolovat povinné nošení roušek na veřejnosti a zákaz shlukování se na veřejných prostranstvích kvůli státem omezenému volnému pohybu osob.

Největším problémem jsou v tomto ohledu podle něj parky. „Klasickým případem jsou maminky s kočárky v parku. Kdyby spolu šly, tak to člověk pochopí, ale ony se uvidí, zastaví a mají potřebu si popovídat,“ podotkl čtyřicetiletý policista.

„My pak přijedeme k hloučku čtyř maminek a vysvětlujeme jim, že je to nezodpovědné, že zdraví máme jen jedno, aby to nedělaly,“ dodal policista.

Všechny maminky prý ale naštěstí nosí alespoň roušky. Jenže ty nejsou na ochranu před koronavirem stoprocentní. Právě v nedisciplinovanosti řady lidí při nošení roušek v parcích a na dětských hřištích spatřuje Honza největší problém. Každou chvíli musejí někoho zastavit a upozornit na tuto povinnost.

„V parku na lavičce jsme viděli pána s paní, kteří si spolu povídali bez roušky. Nandali si je v okamžiku, kdy uviděli nás. A to se děje v mnoha případech, což je docela smutné,“ popsal Honza každodenní zkušenosti.

„Bohužel spousta lidí to ještě nepochopila a neuvědomuje si, že je to kvůli zdraví nás všech. Na druhou stranu musím říct, že když jim to člověk slušně řekne, dají si všichni říct a napraví to,“ doplnil Honza s tím, že nařízení porušují lidé napříč generacemi. Zástupců té nejstarší je podle něj vidět na ulici míň, horší je to s mladšími, kteří prý nemají přílišný respekt k nějakým nařízením.

Naposledy v pondělí takto Honzova hlídka řešila v parku skupinu mladých kluků na skateboardech. „Roušky si nasazovali zase až ve chvíli, kdy nás uviděli. Bohužel český člověk je takový, že dokud se ho to nedotkne přímo, tak si furt myslí, že je to v pohodě. Musíme na ně pořád dohlížet,“ poznamenal policista.

Těžší situace je podle něj v případě bezdomovců a dalších problémových či drogově závislých lidí pohybujících se víc na ulici. Ti prý nějaké nařízení ohledně roušek nerespektují téměř vůbec, po domluvě si alespoň nasazují šály či něco podobného.

„Těm je to jedno a nic si z nich nevezmete. Když je zavřete, tak to neřeší. Teď jsme ale zažili případ, kdy jedna charitativní organizace vydávala bezdomovcům zdarma jídlo a sešlo se jich tam a společně jedlo najednou na ulici sedmdesát, v drtivé většině bez roušky,“ přiblížil policista. Konflikt se nakonec podařilo vyřešit i tím, že bezdomovci kromě stravy obdrželi roušky a udělali mezi sebou alespoň větší rozestupy.

Přiznává, že i on sám má obavy z nakažení koronavirem. Hned dva z jeho kolegů skončili s pozitivním testem dokonce v nemocnici a ti, co s nimi byli ve styku, v karanténě. „Ale dostali jsme úkol, který se snažíme plnit jako každý jiný, a nepřemýšlíme nad tím,“ uvedl na závěr policista, který u sboru slouží už devatenáct let. Honzova hlídka ale zažila i vzájemnou solidaritu lidí. Nedávno kontrolovala na pražském Jarově podnapilou ženu, která neměla roušku a ani nic u sebe, čím by si zakryla obličej. „Najednou zastavila v malém autě jiná paní, která měla v kufru plno roušek. Vyndala jednu z nich, k tomu jednorázové rukavice, dala nám to a my jsme to s poděkováním mohli předat té druhé ženě. Byl to hezký zážitek,“ konstatoval Honza.