Podnikali v turismu. Dnes dělají dobrovolníky nebo rozváží jídlo

Živnostníci, kteří byli závislí na turistech, se perou, jak umějí: někteří z nich se kvůli krizi dostali do oblastí, které by jim předtím zřejmě ani nepřišly na mysl. To je případ dvou pražských podnikatelů, kteří nezávisle na sobě provozovali malé cestovní agentury. Zatímco Jakub v době krize rozváží potraviny, Dana pomáhá jako dobrovolnice při výrobě respirátorů.

„Mé podnikání v normální době bylo provázení, komplexní turistický servis pro jednotlivce a skupiny přijíždějící do střední Evropy a pronajímání dvou apartmánů v centru Prahy. To všechno, včetně výhledu na další tři měsíce, bylo během týdne pryč,“ řekl Právu Jakub, otec pěti dětí, který v turistickém ruchu podnikal dvacet let, a teď se ocitl před otázkou, jak vyplnit citelný výpadek v příjmech.

Za poslední měsíc to podle svých slov zkoušel u farmaceutického rozvozu, převážel známým rodiče mezi Prahou a Brnem, překládal cizojazyčné texty, odvážel známým věci na skládku či rozvezl šest metráků brambor.

To vzniklo nahodile. „Chtěl jsem dobré brambory, protože to, co se prodává v obchodech letos na konci sezony, je katastrofa. Manželka našla farmu u Poděbrad, tak jsem napsal na Facebook, jestli někdo nechce taky, že bychom se složili na benzín, a počítal s tím, že pojedu tak pro 50 kilo. Nakonec jsem jel dodávkou pro skoro šest metráků,“ popisuje Jakub, který nakonec kromě brambor rozvážel i další potraviny.

Příběh Dany, jejíž malou cestovní agenturu o jedné osobě v minulosti ocenila i platforma TripAdvisor, mezinárodní průvodce pro turisty, je v mnohém podobný: i ona přišla o obživu prakticky ze dne na den.

„Koronavirus mé podnikání zasáhl fatálně. Těšila jsem se, že po zimním útlumu zase naskočím do toho, co mě baví, naplňuje a dává smysl. No a najednou jsem seděla doma, koukala, na čem bych mohla ušetřit a překlenout tak dost neurčitou dobu, po kterou nebudu pracovat na svém,“ pověděla Právu Dana.

„Nejhorší je ztráta motivace a energie. Zasáhla mě několikadenní panika, mix emocí, vztek, lítost, strach, že ztratím pět let práce, že neseženu práci novou, že nebudu dělat to, co mě baví… Po pár dnech jsem se úplně vyčerpala od nervů a malinko otupěla. Pak už jsem věci začala řešit racionálně – ale zcela upřímně, smutná jsem z toho doteď a hodně,“ řekla mladá svobodná žena, která si při podnikání naštěstí vytvořila finanční rezervu a začala shánět novou práci.

Nebála se ani manuální práce. „Když jsem rozjížděla podnikání a potřebovala vedlejší příjem, chvíli jsem pracovala ve skladu,“ řekla. Protože měla najednou spoustu volného času, přihlásila se jako dobrovolník do programu ČVUT, kde pomáhá vyrábět celoobličejové masky pro lékaře.

„Chtěla jsem dělat něco smysluplného a tenhle projekt mě od začátku zaujal. Covmasky nejsou jednorázové jako klasický respirátor, ke kterému je potřeba nasadit štít nebo brýle. Tohle je vše v jednom, filtr vydrží až dva týdny a jde vyměnit, masku lze dezinfikovat a znovu použít. Chodím pracovat na směny na pět až šest hodin, jak je potřeba,“ popsala žena svou dobrovolnickou činnost.

Oba živnostníci mají společnou i skepsi, co se týče pomoci od státu. „Odklad plateb sociálního a zdravotního pojištění je fajn, bohužel jen na půl roku, to určitě v turistickém ruchu nebude stačit, protože ten se bude letos do života vracet jen velmi pomalu. Na uživení to určitě nebude,“ míní Dana. „Doufám, že vláda přijde s nějakým koncepčním řešením, jak lidem v mém oboru pomoci,“ dodala.

„Ze strany státu vstřícnost nevnímám a moje výhoda je, že jsem žádnou pomoc od státu za celou dobu nečekal,“ poznamenal Jakub, který kvůli čtvrtinovému úvazku v duchovní oblasti nedosáhne na podporu pro OSVČ.

Oba doufají, že až krize pomine, budou se moci ke svému podnikání vrátit. „Vím, že to bude strašně obtížné, že osekám všechny možné výdaje, na pár měsíců se pořádně uskromním, ale nepoložím to. Nezahodím, co jsem pět let pečlivě budovala,“ řekla Právu Dana.

„Některé části mého podnikání se čase vrátí, jiné asi ne. Cestovní ruch mě za dvacet let naučil se rychle přizpůsobit a moc o tom nepřemýšlet. Když je někde práce, je ji třeba udělat,“ uzavřel Jakub.