Podle dat lockdown přijít musí. Čím dříve, tím lépe, tvrdí datový vědec

Naše vědecká skupina si myslí, že čím dřív lockdown přijde, tím bude kratší a tím míň zasáhne ekonomiku. Teď už je nevyhnutelný, takže doporučujeme ho udělat co nejdřív.

Protože data jednoznačně ukazují, že dojde k přetížení nemocnic v horizontu dní u malých nemocnic a v horizontu týdnů u velkých nemocnic. Celé září a říjen totiž exponenciálně roste počet hospitalizací a současně s tím roste počet kritických hospitalizací. Zároveň do toho roste exponenciálně počet nakažených lékařů a sester.

Máme několik nezávislých modelů a ve všech dojde k přetížení nemocnic. Někdy říkám, že se dneska řítíme autem proti zdi a teď je potřeba dupnout na brzdy. Budeme ale již brzdit náraz, který s pravděpodobností hraničící s jistotou nastane.

Nejoptimističtější scénář je, že někdo vymyslí zázračný lék, ale ten je skoro vyloučený.

Už dnes ale některé nemocnice mají vážné problémy, a to jsme teprve na začátku, protože k největšímu nárůstu nově pozitivních došlo ve středu, tím pádem z této vlny nakažených se nemocní dostanou do nemocnic až za dva tři týdny. Takže máme před sebou ty nejtěžší týdny, přitom už teď mají nemocnice problémy.

Zároveň říkáme, že jedna z nejlevnějších věcí je, aby obyvatelstvo opravdu začalo používat roušky. Všichni. Máme data ze států a z měst, které, když roušky zavedly povinně, dokázaly epidemii výrazně potlačit. Ale je potřeba, aby je používali i ti, kteří jsou zatím nezodpovědní, a to i venku, kdykoliv je riziko, že potkám člověka na vzdálenost menší než dva metry.

Ještě bychom doporučili nařídit nošení roušek ve městech a centrech obcí. Rychlost poklesu závisí na tom, jak intenzivně šlápneme na brzdu.

Zároveň máme zprávy z celé ČR, že procento lidí, kteří opatření opravdu dodržují, není velké. Takže vlastně nezodpovědnost lidí vede k tomu, že budou potřeba daleko tvrdší opatření. To je hlavní problém. Při první vlně byli lidé disciplinovaní, a proto jsme skončili jako jeden z nejlepších států na světě. Ale teď se šíří hodně konspiračních teorií, dezinformací a nezodpovědnost lidí je v tomto alarmující.

Náš expertní odhad je, že je někde na 1,8 až klidně ke 2. Číslo R se počítá z pozitivně testovaných a my si myslíme, že nakažených je výrazně víc, než kolik zachytí testy. Máme tady 25 procent pozitivně testovaných ve vzorku, to znamená, že spoustu lidí nezachycujeme, a proto je náš odhad R výrazně vyšší než 1,5, a tedy stále alarmující.

Dlouhodobě se tu testovalo málo, výrazně méně než v jiných zemích. Měli jsme půl roku na to ho nastavit, ale nestalo se to. Doporučovali jsme, že bychom měli dělat 30 tisíc testů, což se ještě ani teď moc neděje (poprvé byla tato hranice překonána v úterý – pozn. red.).

Porovnáváme hlavně hospitalizace, protože ty jsou průkazné. Nejprůkaznější jsou kritické hospitalizace. O nich se ani nedá říct, že tam lidi leží zbytečně, protože pokud je někdo intubovaný, tak tam asi nebude jen tak. Přepočet na milion obyvatel je alarmující.

Vzhledem k tomu, že máme dneska hodně vytížené lékaře a sestry, tak vlastně každý pacient, který se nedostane do nemocnice, systému trochu uleví. Zodpovědnost každého z nás potom může mít vliv.

Pokud budou nemocnice přeplněné, tak budou mít slabší péči i lidé, kteří se do nemocnic dostali kvůli úplně banálním věcem, jako je zánět slepého střeva.

Za nás je scénář takový, že se téměř jistě blíží něco, co bylo v Itálii, kdy se lékaři budou rozhodovat například podle věku pacientů, kdo dostane péči, kdo ji nedostane. Bude potřeba daleko víc lůžek, takže už jsme vyzvali, aby se začaly stavět vojenské nemocnice a aby se haly a třeba podzemní parkoviště začaly předělávat na improvizované nemocnice.

Je to tak. U exponenciálního růstu dělají dny ohromné rozdíly. V řádu dní se může ten rozdíl projevit v horizontu stovek zemřelých. Proto jsme sepsali výzvu, abychom zvolali velmi hlasitě, že situace je opravdu vážná a teď je potřeba, abychom se všichni semkli.

Každý nezodpovědný člověk nepřímo ohrožuje zdravotní systém, celou ekonomiku a lidem se to vrátí jak bumerang na vyšší nezaměstnanosti a celkovém zchudnutí populace. Kdo to nedodržuje, poškozuje sám sebe a ostatní.

Vezme se dlouhodobý průměr úmrtnosti třeba za pět let a o kolik vzroste celkový počet úmrtí v měsících epidemie. Třeba v New Yorku běžně umírá tisíc lidí denně a v té době umíralo šest tisíc lidí denně. To se nedá ničím jiným vysvětlit, než buď covidem, nebo v sekundárním důsledku přetížením systému. Ve výsledku je to skoro jedno, jestli je to způsobeno covidem, nebo sekundárními efekty. Důležité je, že to jsou lidé, kteří by běžně nezemřeli, ale kteří zemřou.