Pandemii snášejí lidé o dost hůř než na jaře

Projekt delamcomuzu.cz už od jara sdružuje více než sedm stovek psychologů, terapeutů, psychiatrů, sociálních pracovníků či pedagogů, kteří zadarmo pomáhají lidem z první linie. Nejhůře současná situace dopadá podle jejich průzkumu na osaměle žijící lidi nebo rodiče samoživitele.

U nich zhoršení psychického stavu uvádí až 87 procent z více než tisícovky dotázaných. Pandemie nemoci covid-19 přitom podlamuje psychiku stejně u lidí, kteří o práci přišli, i těch, kteří musí pracovat o poznání intenzivněji.

Podobně jako na jaře se lidé více bojí o zdraví blízkých než o to své, výrazně přibylo pocitů izolace či samoty, jež nyní přiznává téměř 60 % dotázaných.

Výrazně více lidí uvádí, že častěji než obvykle pociťují smutek, stres, bezmoc, výkyvy nálad či úzkosti. Roste i počet lidí zažívajících frustraci.

„Znepokojující je nárůst počtu lidí, kteří uvedli, že pociťují deprese,“ říká spoluzakladatelka iniciativy a psychoterapeutka Eva Kozáková.

„Zatímco na jaře to bylo 15 procent respondentů, nyní téměř 27. Deprese jsou přitom už vážný stav, který by nikdo neměl podceňovat. Pozorujete-li na sobě dlouhodoběji příznaky deprese, jako prázdnotu, ztrátu motivace, neschopnost cítit a užívat si běžné radosti, pocit bezvýchodnosti, určitě je namístě vyhledat odbornou pomoc,“ řekla Kozáková.

Jenže kvůli vládním opatřením mohou přímo s klienty pracovat jen terapeuti – psychologové ve zdravotnictví, ostatní mohou fungovat jen online či po telefonu.

„Ale pro řadu klientů, jako matky na mateřské dovolené, mladé dospělé žijící u rodičů, děti a další ohrožené skupiny, je ale tato forma nevhodná. Ne všichni mají možnost online připojení nebo klidné místo, odkud by s terapeutem mohli hovořit,“ uvedl předseda České asociace pro psychoterapii Jiří Drahota.

Závěr českých terapeutů potvrdil i rozsáhlý průzkum společnosti Kaspersky zaměřený na internetové uživatele v Evropě. Čtyři z deseti Čechů vypověděli, že se cítí osaměleji než před pandemií covid-19.

Osamělostí trpí nejčastěji lidé, kteří žijí ve společné domácnosti s přítelem nebo spolubydlícím. Pocity osamění jsou nejsilnější ve chvílích, kdy se nemůžou osobně vidět se svými blízkými a přáteli. V průzkumu to uvedlo 59 % respondentů, přičemž sedm z deseti z nich je přesvědčeno, že žádná technologie nenahradí osobní setkání s přáteli a rodinou.