Článek
První příznaky nemoci jsme na sobě začali pociťovat ve čtvrtek 12. března. Ten den jsme se dopoledne vrátili domů, oba jsme ulehli unavení do postele a celý čtvrtek i pátek jsme, vyjma cesty do nemocnice, prakticky prospali. Pociťovali jsme slabost, měli jsme horečky a začali jsme kašlat. Přidala se rýma, bolesti hlavy, kloubů a svalů a v mém případě i bolest v krku.
V sobotu ráno nás otestovali, v sobotu večer jsem se dozvěděl, že jsem pozitivní, a že u manželky proběhl prvotní test negativní s tím, že byly nalezeny menší stopy jiného koronaviru. Nejprve jsme žili odděleně, každý v jiné místnosti, abychom předešli případné nákaze manželky. Protože ale začala mít daleko vážnější průběh a příznaky nemoci než já, museli jsme od toho ustoupit a začali jsme se o sebe starat navzájem.
Horečky u manželky pokračovaly i v následujících dnech, u mě to přešlo ve zvýšené teploty do 38 stupňů. Obecně měla manželka horší průběh než já. V dalších dnech se přidaly problémy s dýcháním a bolesti na hrudi, manželka občas lapala po dechu. První dny jsme úplně ztratili chuť k jídlu, prakticky jsme nic nejedli. Horečky a zvýšené teploty u nás vydržely osm dní. V pátek, další týden, a v průběhu následujícího víkendu, nám teploty začaly konečně klesat, a i pocitově jsme se začali cítit lépe.
SPECIÁL: COVID-19 | Vše o nákaze, rady a tipy, jaké jsou příznaky
Po celou dobu nemoci necítím chuť v ústech. Nepoznám slané jídlo od sladkého. Vše, co jím, je absolutně bez chuti.
Zpětně mohu říci, že u ženy například špatně zabíral paralen. Teploty okolo 38,5 až 39 stupňů Celsia jí na chvíli opadly až po kombinaci dvou tablet paralenu, studené sprchy a zábalů, a to jen na hodinu až dvě. Poté se celá situace opakovala. U mě zabíral paralen samostatně a po jeho užití mi opadla horečka.
V pondělí 23. března se ženě stále hůře dýchá, mě již trápí pouze kašel, rýma a pocit slabosti. Teploty ani horečky již vůbec nemáme. Stále ale proležíme celý den, cítíme únavu, spíme zhruba 12 až 13 hodin denně. Lékaři z infekčního oddělení náš stav kontrolují pravidelně při telefonickém screeningu. Manželka podruhé testována nebyla. Znovu tak půjde na testy až se mnou a to pravděpodobně příští týden.
Nemůžu dýchat, nevím, co je za den, říká na videu nakažená Britka z nemocničního lůžka
Pomoc nám nabídla obrovská spousta známých, kolegů z práce a přátel, ale také sousedi, kteří byli o výskytu nemoci v domě informováni. Sousedé a kamarádi nám vozí nákupy, především potraviny a nápoje, místostarosta městské části, který bydlí u nás v domě, nám pak pravidelně vynáší odpadky tak, abychom nemuseli vůbec z bytu a aby se případně minimalizovalo riziko i pro naše sousedy. Vše si předáváme bezkontaktně za vstupními dveřmi.
Kamarádi nám navíc poskytli roušky i potřebné léky. Velmi nás potěšila solidarita širokého okolí a určitě bychom všem těm lidem chtěli moc poděkovat. Také chci poděkovat kolegům z redakce Novinek, kteří se mě rázně zastali v psychicky těžké chvíli, když jsem byl neprávem označen za nějakého provokatéra, který chce jen ulovit sólokapra.
Potěšilo mě také, že se mi ještě v sobotu omluvil ředitel ÚVN a lékař, který byl u odběrního místa, kde mi byl poprvé odmítnut test. Druhý den mi zavolal s omluvou i pan premiér Babiš. Pro člověka, který je na počátku neznámé nemoci a neví, jak to může skončit, to bylo hodně důležité.
Jsem rád, že to máme s manželkou snad už za sebou a budeme napříště imunní nejen vůči koronaviru.