Oceány během pandemie ztichly. Vědci doufají, že se v tichu „rozpovídají“ velryby

Observatoře na mořském dně u severovýchodního pobřeží Pacifiku, které mapují podvodní zvukové signály okolo přístavu ve Vancouveru, zaznamenaly citelný pokles hluku. V tomto případě zvuků o nízké frekvenci, které jsou spojovány právě s lodní dopravou. Informoval o tom britský deník Guardian.

Profesor oceánografie David Barclay z Dalhousieovy univerzity měřil se svým týmem hodnoty zvuku o frekvenci 100 Hz ze dvou míst, jednoho blízko pobřeží a druhého umístěného hlouběji v oceánu. V obou případech došlo podle jeho měření k citelnému poklesu tohoto zvuku.

„Od prvního ledna šlo o konzistentní snížení hluku, které se k počátku dubna změnilo o čtyři nebo pět decibelů,“ uvedl profesor. Z ekonomických dat vyplývá, že od začátku pandemie v té samé době poklesl import i export vancouverského přístavu o 20 procent.

„Víme, že podvodní hluk o téhle frekvenci má na mořské živočichy vliv,“ vysvětlil Barclay. Velryby z podřádu kosticovců, například keporkaci či plejtváci, právě v obdobné frekvenci komunikují, volání kytovců z podřádu ozubených (například kosatek, běluh či sviňuch) se pohybuje ve vyšších frekvencích (u kosatek je to zhruba 800 Hz). Přesto nízké zvuky slyší a můžou je rušit.

Observatoř umístěná v hloubce 3 kilometrů a vzdálenosti zhruba 60 kilometrů od lodních tras zaznamenala pokles o 1,5 decibelu, neboli zhruba o 15 procent běžně měřeného hluku. „To nám dává představu, jak velký pokles hluku můžeme sledovat,“ dodal profesor.

Omezení lodní dopravy nabízí vědcům jedinečnou příležitost vyzkoumat, jak na tento pokles budou podmořští živočichové reagovat. Barcaly hovoří o „obřím lidském experimentu“. „Máme příležitost naslouchat – a tahle příležitost se už za našeho života nezopakuje,“ dodává Michelle Fournetová, doktorka podmořské akustiky z Cornellovy univerzity.

Pokles dopravy a s ní spojeného hluku už nastal po teroristických útocích 11. září 2001, byť v menší míře. Výzkumy, které tehdy proběhly, ukázaly, že průmyslový hluk koreluje se stresem velryb. „Co víme o velrybách u jihovýchodní Aljašky, je to, že když je prostředí hlučnější, tak komunikují méně. Stejně tak, když kolem nich proplouvá loď,“ dodala Fournetová.

„Máme tu generaci keporkaků, kteří takhle tiché moře nikdy zažili,“ uvedla Fournetová s tím, že tohle je jedinečná příležitost naslouchat podmořskému životu, který se mnohem více podobá životu bez lidí.

Podmořští vědci nejen v Kanadě, ale po celém světě se nyní usilovně snaží získat co nejvíce dat. „Očekávám, že velryby budou mít více příležitostí komunikovat a že ta komunikace bude komplexnější,“ uvedla Fournetová.

Nejde přitom zdaleka jen o velryby. Studie z roku 2017 prokázala, že vysokofrekvenční zvuky zabíjejí zooplankton, navíc tisíce druhů ryb využívají zvuk ke komunikaci a mají citlivý sluch. Lidská činnost má tak na jejich život významný dopad.

Měření za těchto výjimečných událostí pak může ukázat, jak velký tento dopad je.  „Přírodu to nezachrání. Co by ale mohlo, je to, že ten obrázek, který uděláme, zvětšíme na velikost plakátu a ukážeme ho lidem, aby si uvědomili, jak na okolní prostředí všichni působíme,“ použila příměr Fournetová.