Novopacké sdružení mělo na skladě třikrát více roušek než stát

Skoro třicet tisíc dnes nedostatkových vysoce účinných chirurgických roušek získala sociální organizace z devítitisícového podkrkonošského městečka před třemi lety díky nabídce pražských zdravotnických potřeb. Roušky a další ochranné pomůcky jako gumové rukavice, poskytnuté prakticky za cenu odvozu, chtělo sdružení původně použít jako ochranu před prachem pro dělníky zaměstnané na rekonstrukci kláštera.

„Nabídku zdravotnických potřeb jsme přijali, kdybychom to někdy náhodou potřebovali. To náhodou přišlo dnes. Tři dodávky zdravotnického materiálu jsme měli kde vhodně uskladnit. V suchu za optimální teploty vydrží věčně,“ popsala Jitka Fučíková, ředitelka novopackého sdružení, které pečuje především o zdravotně postižené seniory a provozuje ústav pro handicapované lidi.

Více než polovinu zásob poskytlo novopacké sdružení Královéhradeckému kraji, který roušky použije jako záplatu hlavně pro pokrytí potřeb sociálních služeb. „Sedmnáct tisíc roušek jsme kraji poskytli zdarma. Ani nás vzhledem k současné situaci nenapadlo za to něco chtít,“ přiblížila Fučíková.

Darem strategických ochranných pomůcek iniciativa Života bez bariér zdaleka nekončí. Sdružení začalo ve středu ve vlastní krejčovské dílně šít z uskladněného materiálu další roušky. „Vyčlenili jsme na to tři lidi, kteří by měli za den ušít okolo dvou set roušek. Materiál včetně hygienických obalů vystačí tak na dva měsíce,“ počítá Fučíková.

Roušky z bavlněné látky plánuje sdružení nabízet po pětikoruně za kus. „Hyenismus není náš styl, což, myslím, platí pro osmdesát procent tohoto národa. Roušek jsme si nechali dostatek pro naši potřebu,“ podotkla ředitelka organizace, v níž padesátka zaměstnanců pečuje o šedesát klientů.

Zásoby ochranných prostředků a pomůcek nepředstavují v novopackém sdružení pouze roušky a gumové rukavice. Nouzi nemají ani o dezinfekci a další materiál nezbytný pro vlastní provoz. „Kdyby se každý optimálně předzásobil, tak tady dnes není takový humbuk. Jde jenom o to přemýšlet dopředu a počítat s tím, že se může stát cokoliv. Problém s tím u nás neměli Vietnamci, kteří měli informace z domova a podle toho se zařídili. Jenom my koukáme, co se to najednou děje,“ míní Fučíková.