Článek
Sociální pracovníci dělají vše, aby se klienti vzájemně nakazit nemohli, jenže možnosti jsou omezené. Jak Právu popsal sociální pracovník noclehárny Hermes, který si nepřál být jmenován, prakticky tomu zabránit nelze. Sami lidé bez přístřeší však prý situaci nesou statečně, koneckonců předávají si mezi sebou prý i horší nemoci. „Jen za poslední rok jsme řešili několik případů tuberkulózy,“ poznamenal pro Právo pracovník.
Noclehárny, jako je např. v Praze loď Hermes, obvykle tvoří několik místností, v nichž spí na palandách i desítky lidí, v noci pochopitelně bez roušek. Ten, kdo by byl přenašečem viru bez příznaků a prošel by tak vstupním sítem a kontrolou zdravotního stavu, by mohl nakazit i ostatní spolunocležníky.
Bezdomovci mohou být rizikoví
Podle Státního zdravotního ústavu jsou právě lidé bez domova potenciálními rizikovými pacienty. „Někteří lidé, zejména v nezaopatřeném bezdomovectví, mohou být vystaveni vyššímu riziku středně závažných až těžkých onemocnění. Zvláštní pozornost věnujte prevenci nemocí u těchto jedinců,“ píše ústav v pokynech ohledně šíření nemoci covid-19.
Rodina žila v Praze ve stanu, batolata skončila v Klokánku
Centrum sociálních služeb Praha už je podle svého mluvčího Jiřího Volfa dobře zásobeno dezinfekčními a ochrannými prostředky. Jak ale Právu popsal ještě před vypuknutím druhé vlny pandemie, bezdomovce, kteří budou vykazovat příznaky respiračního onemocnění, jednotlivě ubytovat nezvládne.
Postupovat bude stejně jako letos na jaře při první vlně – ti s příznaky budou ve společné ubytovně, nejspíš rozmístěni po dvojicích nebo menších skupinkách. Těžko tak zabránit situaci, aby spali dohromady ti s „obyčejným“ kašlem a nakažení koronavirem. Nelze je izolovat jednotlivě.
„Postup bude stejný, jako byl. Vyčlenili jsme některé ubytovny, aby tam lidé bez domova mohli být v izolaci. Rada navíc schválila prodloužení smluv se čtyřmi hostely, aby tam lidé bez domova mohli být ubytováni,“ dodal Volf. Smlouvy platí až do konce června 2021.
Kvůli obavám z šíření nemoci hygienické stanice nařídily azylovým domům, aby v době nouzového stavu vyžadovaly po klientech nejdéle pět dnů starý negativní test na covid. Žádanku k vyšetření vystavil zájemci o ubytování praktický lékař nebo krajská hygienická stanice.
Zájem o pomoc je vyšší než jindy
Podle nařízení vlády se o lidi bez domova musí postarat města. Praha v dubnu postavila na Císařském ostrově pro bezdomovce s nařízenou karanténou stany. Zvláštní část v něm měli vyhrazenou ti, kterým bylo nakažení koronavirem potvrzeno. Ředitel Armády spásy, která ve 14 českých a moravských městech provozuje azylové domy, nízkoprahové kluby i domovy pro seniory, Jan František Krupa pokládá toto řešení za nevyhovující.
Do večera 8840 nakažených. V pondělí zemřelo přes 100 infikovaných
V Moravskoslezském kraji byly již na jaře některé sociální služby zahlceny, do Armády spásy prý docházel denně dvojnásobek lidí než obvykle. „Navíc začali přicházet lidé, kteří v důsledku koronavirové krize ztratili práci a byli na ubytovně zaměstnavatele. Ten jim řekl, že pokud nepracují, musejí z ubytovny odejít,“ sdělil ředitel ostravského Centra sociálních služeb Armády spásy Tomáš Hruška. Krupa dodal, že zvýšený zájem byl i o materiální pomoc, hygienické prostředky, spacáky a potraviny.
„Pokud by se stát, potažmo města, nedokázal postarat o vznik karanténních zařízení pro lidi z ulice, museli by to udělat poskytovatelé sociálních služeb – ovšem na úkor stávajících kapacit a s vysokou mírou rizika přenosu nemoci na další často zdravotně znevýhodněné osoby,“ dodal ředitel.
V Česku bylo loni podle Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí bez domova okolo 21 tisíc dospělých a 2,6 tisíce dětí, z toho čtvrtina se nachází v azylových domech a zhruba každá desátá osoba ve zdravotnickém zařízení, nejčastěji na psychiatrii. V průměru je lidem, kteří přespávají venku nebo v noclehárnách v Česku, okolo 47 let.