Nemocniční advent v Polsku: utrpení a žal

„Odehrávají se zde dramata jednotlivců, ale i celých rodin. Nejčastěji neočkovaných,“ řekl portálu onet.pl epidemiolog Milosz Paczewski, který stojí od počátku pandemie v první linii.

„Většina pacientů jsou koronaskeptici ve středním věku. Nevěří vakcínám ani tomu, že kolem zuří pandemie. Část z nich zarytě do poslední chvíle tvrdí, že jim nic není. Jiní zase opakují, že mají jen obyčejnou chřipku. Nesouhlasí s nasazením kyslíku, a když se jejich stav kriticky zhoršuje, ani s přeložením na JIP. Pravda je ale taková, že pokud jejich stav vyžaduje léčení s plicním ventilátorem a oni ho nedostanou, za několik hodin hrozí, že zemřou. A oni tak většinou umírají,“ říká epidemiolog.

Další nevěří, že leží na covidovém oddělení. Nikdy nestonali, ještě před pár dny si naplno užívali života, a najednou je všemu konec. Z posledních sil v hrůze a beznaději telefonují domů, loučí se. Jiní se zase pokoušejí odtud uprchnout a některým se to i daří, jako mladé ženě, která si odpojila monitor i zařízení s kyslíkem.

„Nevěřila, že má koronavirus, nevěřila, že jí kyslík pomáhá přežít. Argumenty lékařů odmítala poslouchat. Anesteziolog přiběhl do několika minut, ale už jí nedokázal pomoci,“ popisuje doktor Paczewski.

„Tady přece není vězení, nikdo nikoho nezamyká na klíč ani nehlídá, to nejde. Lékaři i zdravotní sestry mají na starosti spoustu pacientů a práce nad hlavu, bojovat s nimi nemohou, ani nedokážou,“ říká jedna z nich.

Personál přiznává, že má někdy nutkání všechno natočit na kameru a ukázat lidem, jak nakažení koronavirem trpí, jak se dusí. „Vím, je to kruté, ale možná by to alespoň některým otevřelo oči,“ říká zdravotní sestra s rezignovaným výrazem ve tváři.

Vypráví, že když přijde po službě pozdě v noci domů, stále slyší v uších šum nemocničních přístrojů a těžce dýchajících pacientů, i když je kolem naprosté ticho.

„Ti, co umírají, odcházejí z tohoto světa v mukách. Ti, co neumírají, prožívají hrůzu, strach a obavy, zda přežijí. Každá smrt je zde hrozná, ale ty, které přicházejí ve vánoční době, jsou až neuvěřitelně deprimující, vyvolávající pocit nenávratné beznaděje,“ podotýká.