Na pandemii doplatili hlavně chudí, náhrady moc nepomohly

Ztrátou příjmů byly nejvíce zasaženy rodiny živnostníků a lidí s nárazovými zdroji výdělku, což jsou třeba brigády.

Významný pokles pocítily i domácnosti s dětmi do dvanácti let, samoživitelé a domácnosti, které čelily chudobě již před vypuknutím pandemie.

Vyplývá to z nejnovější studie zpracované Institutem pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR.

„I přes značné náklady státu na kompenzaci snížení příjmů domácností dopadla pandemie podstatně tíživěji na chudší vrstvy společnosti,“ konstatovaly autorky studie Klára Kalíšková a Lucie Zapletalová.

Tento fakt se podle nich může v budoucnu projevit v problémech se zadlužeností, exekucemi nebo postižením dětí chudobou.

U domácností, které již před pandemií patřily k příjmově nejchudším, došlo podle studie k největšímu procentuálnímu propadu příjmů.

Důvodem mohlo být pravděpodobně vykonávání nekvalifikovaných povolání nebo práce načerno, která byla za pandemie omezena. Nestabilní zdroje příjmů ale často nezakládaly nárok na kompenzační dávky, a to včetně dávek ošetřovného. „Dočasná pandemická opatření byla primárně zaměřena na standardně pracující a nebyla přímo cílena na domácnosti s nízkými příjmy,“ uvedly autorky studie.

Zdaleka největší objem prostředků, kterými se vláda snažila kompenzovat negativní příjmové dopady pandemie, zhruba 130 miliard korun, padl podle studie na změny v daňovém systému. Tam patří například zrušení superhrubé mzdy nebo daně z nabytí nemovitých věcí. Přímo na pomoc domácnostem postiženým proticovidovými restrikcemi šlo přes 63 miliard ročně. Na necelé čtyři miliardy korun ročně pak vyšlo posílení systému dávek.

„Daňové změny v době pandemie, ačkoliv představovaly největší zatížení státního rozpočtu, pomohly příjmově spíše bohatším domácnostem, které byly pandemií zasaženy méně,“ řekla Zapletalová. Chudé domácnosti je příliš nepocítily. Pětina zaměstnanců s nejnižšími výdělky z výdajů na daňové změny získala podle analýzy jen čtyři procenta. Vzhledem k tomu, že nejnižší příjmové skupiny platily už před změnami nulové daně z příjmu, nemělo snížení této daně na jejich situaci žádný vliv.

Potenciál pomoci chudým domácnostem mělo podle autorek zvýšení přídavků na děti a opatření, které navyšovalo životní a existenční minimum. To vedlo k nárůstu některých sociálních dávek, které jsou od nich odvozeny, a rozšířilo okruh domácností, které mají na ně nárok.

„Avšak vzhledem k tomu, že k růstu částek těchto dávek došlo po mnoha letech stagnace, kompenzovalo jejich navýšení spíše jen změnu jejich reálné hodnoty a nemohlo vyrovnat i ztrátu příjmů způsobenou restriktivními opatřeními při pandemii,“ míní autorky studie.

Že byla tato opatření v oblasti dávek spíše nedostatečná, dokazuje podle nich i vývoj počtu vyplacených dávek. Třeba u přídavků na děti setrvale klesá od roku 2010, a ačkoli došlo v roce 2021 k jeho mírnému nárůstu, nevyrovnal se počet vyplacených dávek pro rok 2021 ani situaci před covidem-19. Tedy v roce 2019.

Analýza tak podle autorek ukazuje, že změny v dávkovém systému sice byly zacíleny správně na poskytnutí větší podpory nízkopříjmovým domácnostem a chudým domácnostem s dětmi, nicméně jejich rozsah byl malý na to, aby výrazně zhoršenou situaci příjmově nejchudších domácností dokázaly výrazněji vylepšit.

„I přes značné náklady státu na kompenzaci snížení příjmů domácností tak dopadla pandemie mnohem tíživěji na chudší vrstvy společnosti,“ dodala Kalíšková.