Musíme za ně mrkat, slzet i odkašlávat, popisuje zdravotník z Bulovky

Práce na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO), Urgentním příjmu či na JIP Infekční kliniky je náročná sama o sobě, protože jsou tady pacienti v kritickém stavu, často v bezvědomí, nesoběstační. Nyní jsou navíc právě na těchto třech odděleních léčeni nejtěžší pacienti s onemocněním COVID-19, o které se nemocniční personál musí starat v kompletních ochranných oblecích, zahalený doslova od hlavy až k patě.

Obvyklá péče o intenzivního pacienta na ARO zahrnuje celou škálu úkonů, od těch souvisejících s léčbou až po krmení a hygienu a samozřejmě polohování, aby nedošlo k proleženinám.

Práce sestřiček je teď o to těžší, že na sobě mají overal s kapucí, respirátor, ústenku, štít, čepici a troje rukavice. Ty první, spodní, jsou dlouhé skoro až po lokty, druhé jsou ochranné a třetí rukavice si mění po každém kontaktu s pacientem.

Podle zavedeného bezpečnostního režimu jsou na oddělení pacientů s COVID-19 ve službě vždy dva tříčlenné týmy sestřiček, které se pravidelně střídají. Tři hodiny pracují a pak mají tři hodiny volno, aby se mohly pořádně nadýchat, najíst a nabrat síly na další tříhodinovou službu.

„Odpočinek je zásadní, protože práce v ochranných oblecích je extrémně vyčerpávající. V overalu je obrovské horko, takže se okamžitě zpotíte a jste tak celé hodiny. Navíc si vydýcháváte kyslík a k tomu připočítejte dehydrataci, protože se nemůžete pořádně napít. Také může častěji docházet ke stresovým situacím, protože přes čepici a kapuci sestřičky hůře slyší, co jim třeba lékař říká,“ popisuje těžkou práci v ochranných oblecích Hana Kožmínová, vrchní sestra ARO.

Za normálního provozu poskytuje Urgentní příjem péči pro akutně nemocné či zraněné pacienty, jejichž stav vyžaduje provedení diagnostiky a zahájení léčby v co nejkratším možném čase. Od 25. března se toto oddělení plně transformovalo na JIP/ARO péči o pacienty s COVID-19.

Pacienti jsou zde na umělé plicní ventilaci, oběhové podpoře, náhradě funkce ledvin a v jednom případě na membránové oxygenaci.

V prvních fázích onemocnění jsou pacienti většinou uvedeni do umělého spánku, nicméně k podpoře návratu spontánního dýchání jsou velice brzy převáděni na léky umožňující alespoň základní spolupráci při nácviku dýchání a následné rehabilitaci. Na péči se podílí tzv. multidisciplinární tým pracovníků, do kterého patří sestry a záchranáři, rehabilitační pracovníci a nutriční terapeuti.

„Práce na oddělení klade obrovské nároky na odbornou, psychickou a v neposlední řadě i technickou zdatnost ošetřujícího personálu, protože stav nemocných vyžaduje používání zcela nové zdravotnické techniky. Členové týmu se musí profesionálně a odborně postarat o nemocné s množstvím invazivních vstupů a musí emočně zvládat vypětí při péči o pacienta s neprobádaným onemocněním COVID-19,“ říká Svatopluk Žáček, vedoucí oddělení Urgentního příjmu.

„Člověk si musí uvědomit, že když jste v takto kritickém stavu, tak neovládáte vůbec nic. To znamená že i mrknutí, slzení nebo odkašlávání za vás nahrazuje zdravotnický personál,” popsal náročnou práci s pacienty Žáček.

Na rozdíl od ostatních oddělení nemocnice, na jednotce intenzivní péče Infekční kliniky personál pracuje v boxovém systému, který je pro ošetřování pacientů komfortnější než klasické „open space“ pokoje.

Sestřičky a zdravotní bratři pracují v kompletních ochranných pomůckách uvnitř speciálních boxů, maximálně dvě hodiny v kuse. Poté opustí box pacienta automatickými prosklenými dveřmi, přecházejí do chodby a na velín, kde jsou oděni jen v respirátorech.

Vzhledem k tomu, že zhruba polovina personálu je v týmu pro vysoce rizikové nákazy, není pro ně práce v ochranných pomůckách nic nového. I lékaři z tohoto týmu jsou zvyklí zavádět kanyly ve dvojích rukavicích a nácvik intubace v ochranných prostředcích včetně overalů a ochranných brýlí mají také natrénovaný.

„Problémy samozřejmě občas nastanou, například při zamlžení těsných brýlí. V tomto ohledu se nám lépe osvědčily jednorázové ochranné brýle a štíty z 3D tiskárny. Současnou situaci nám nejvíc ztěžuje fakt, že na pokojích není instalovaná klimatizace,” vysvětlují Tereza Laurincová a Ivan Hrkel, zdravotní sestra a bratr z JIP oddělení Infekční kliniky.

„Pokud je nutné starat se o pacienta se vším nasazením, a navíc v ochranném obleku, stává se delší pobyt na neklimatizovaném pokoji, do kterého praží slunce, pro ošetřující personál nesnesitelným. Stékající pot do tváře, zhoršené dýchání, bolest hlavy, pokles pozornosti a soustředění,“ dodali.