Lidem už nařízení vadí. Mimo města roušky odložili

Rouška se například na přehradě Orlík téměř nikomu z desítek návštěvníků přehrady nehoupala ani na krku. Stejně jako v lese u keltského oppida Lhota-Točná u Prahy, kterému všichni říkají hradiště Závist. Ve městech lidé nošení roušek podle strážníků ještě dodržují. Alespoň v pozici na krku.

„Nejde o schválnosti. Že bychom se setkali s tím, že některý občan schválně nenosí roušku. Ale lidé už mi přijdou trochu zmatení. Neorientují se už v tom, co se smí a co ne. Často třeba pijí, pak už si roušku nenasadí. A když je strážník potká, jen takovou osobu napomene. To je ovšem praxe ve městě, jako jsou naše České Budějovice, ale mimo něj to podle mých osobních zkušeností neplatí. Tam už se opravdu roušky moc nenosí,“ řekl Právu mluvčí jihočeského města David Štýfal.

Že se lidé i mentálně vrátili do zaběhnutých kolejí, svědčí i stížnosti, které operátoři na lince 156 řeší. „Stížností na to, že někdo na sobě nemá roušku, už je minimum, jednotky. Ale vypadá to, že jsme se bohužel vrátili ke starým pořádkům před pandemií, narostly nám stížnosti za parkování a rušení nočního klidu,“ doplnil Štýfal.

Jeho slova potvrzuje i mluvčí pražských strážníků Irena Seifertová. „Jak se život pomalu vrací k normálu, tak se i strážníci vedle kontroly mimořádných opatření museli začít více věnovat dalším problematikám, jako je doprava a veřejný pořádek,“ sdělila redakci mluvčí pražské městské policie.

„S rozvolněním opatření také souvisí i daleko těžší kontrola zavedených mimořádných opatření, a to ve smyslu horšího prokazování například ve skupině deseti osob s ohledem na rodinné vazby,“ dodala mluvčí.

A to přitom v Praze nošení roušek strážníci bedlivě hlídali. „Kontrola mimořádných opatření patřila mezi prioritní úkoly strážníků. Před uvolněním jsme v Praze denně řešili v průměru 550 porušení těchto opatření, kdy nejvíce se jich týkalo nezakrytých dýchacích cest,“ doplnila Seifertová.

Podobně přísné byly kontroly i v jiných městech. V Olomouci za celou dobu mimořádného stavu strážníci napomenuli téměř 3 tisíce lidí za nechránění úst a nosu. „V prvních dnech, kdy byla zavedena povinnost nošení roušek, přijalo denně naše operační středisko i desítky telefonických oznámení od občanů. Postupem času se situace uklidnila na jednotky případů. Nejvíce případů porušení vládních nařízení řešili strážníci v dubnu,“ vyjmenoval mluvčí MP Olomouc Petr Čunderle.

Klid, který se lidem zpátky vrací, se podle psychologa přirozeně projevuje v otevřeném prostoru, tedy v krajině a na vesnicích. „Jiná situace je, když jste na zalidněných ulicích nebo v městské hromadné dopravě, kde vám pomalu z každé strany stojí někdo na noze. Jakmile se lidé pohybují ve větším prostranství, cítí se sami ve větším bezpečí,“ vysvětluje si počínání lidí psycholog Karel Humhal.

„Český národ je, dovolil bych si říci, takový mazaný. Když o něco jde, dodržujeme to. Když ne, nebo ne tolik, jsme neukáznění. Stačí se jen kouknout, kolik lidí například v autě drží telefon v ruce. Samotného mě překvapilo, jak ukázněně se Češi v porovnání s jinými národy v době pandemie chovali. Roušky lidé nosili, fronty se netvořily. Zdravotně se to podařilo udržet,“ hodnotí první reakci našinců Humhal.

Po 25. květnu bude nadále povinné nosit roušku ve vnitřních prostorách, kromě bydliště, a ve veřejné dopravě. Venku budou povinné jen v případě, že by se více lidí ocitlo v prostoru, kde není možné dodržet sociální odstup dva metry.