Lék na covid? Pro každou fázi bude nejspíš potřeba jiný, říká vědec

Fajgenbaun překonal Castlemanovu nemoc, která napadá mízní uzliny, a našel na jednu její formu využitelný lék - sirolimus, který se používá k potlačení imunitní reakce při transplantacích ledvin. Nyní se věnuje boji s covidem.

Od propuknutí pandemie pracuje na databázi všech testovaných léčiv, jmenuje se Corona Project. „Cílem je shromáždit data o různých léčbách, které se zkoušely při nákaze covidem-19. Na jednom místě můžete najít všechny léky, které se použily na covid-19,“ řekl Fajgenbaum v podcastu časopisu Stat.

Nejde však o pouhý seznam preparátů: „Tyto informace a subjektivní údaje o účinnosti používáme k třídění, které léky vypadají slibně.“

Jde o to stanovit prioritu, který lék by se měl dál zkoumat při takzvaných randomizovaných klinických testech. V těch část vybrané skupiny dostává placebo, aniž by bylo podávajícímu jasné, kdo je v které. Tyto testy pak mohou ukázat, který lék by skutečně mohl pomoci.

I když někteří lidé mají tendenci označovat covid-19 za „chřipečku”, protože je virového původu, je potřeba si uvědomit, že boj s virózami všeho druhu je velmi těžký a většinou na ně není lék, který by je dokázal zcela vyléčit.

Týká se to HIV, kde se po čtyřiceti let od objevení nemoci AIDS daří potlačovat projevy, ale člověk se nikdy nevyléčí, i žloutenky typu C. Ostatně ani na chřipku neexistuje lék, který by ji vyléčil a většina léků na chřipku působí jen proti symptomům.

Jak ukázala i pandemie prasečí chřipky, antivirotika jako Tamiflu nebyla tak účinná, jak se čekalo, a musela se podávat rychle po nákaze. Vyprchal i optimismus provázející nasazení remdesiviru.

„Když se ponoříme do naší databáze, do dat o více než 400 lécích podaných 270 000 pacientům, je jasné, že nemůžeme myslet jen na léčení covidu antivirotiky. Nebude tu jeden (univerzální) lék, který by zabral bez ohledu na to, v jaké fázi onemocnění by se podal. Už se ukázalo, že některé léky jsou v určitých fázích účinné. A některé léky, které jsou účinné v jedné fázi, jsou škodlivé v jiné,“ uvedl Fajgenbaun.

Covid-19 má totiž několik fází. Zpočátku se projevuje jako nachlazení, přičemž člověk často ztrácí chuť a čich. U většiny infikovaných příznaky rychle odezní, u části nakažených se může vyvinout vážná forma, kdy hlesá nasycení krve kyslíkem. Rozvine se těžký zápal plic přecházející ve fibrózu a napadány jsou i další orgány jako srdce nebo mozek.

U některých lidí pak dojde k přehnané imunitní reakci, takzvané cytokinové bouři, která může výrazně zhoršit stav a ohrozit život nemocného. Právě u ní není vhodné podávat léky, které zesilují obrannou reakci organismu, jež jinak pomáhají v první fázi.

Fajgenbaum přiznal, že loni po počátečním optimismu zažíval zklamání: „Když propukla pandemie, byl jsem velmi optimistický, protože tu bylo hodné léků, které vypadaly nadějně, neboť tu byla slibná první data. A pak během léta jsem začal být pesimistický, když proběhlo hodně rozsáhlých klinických zkoušek a nepotvrdily účinnost některých z prvních léků, o nichž jsme si mysleli, že skutečně budou účinné.”

Jedním z léků, kterému se hodně věřilo, bylo antimalarikum hydroxychlorochin, u něhož se nakonec neprokázalo, že by pomáhalo: „Zpočátku panoval velký rozruch okolo hydroxychlorochinu, protože byly rozsáhlé studie, kde velké počty pacientů dostaly tento lék, přežili a dařilo se jim dobře. Ale nyní víme, že naprostá většina lidí s covidem přežije a zotaví se. A totéž se stalo s ivermektinem, kde tu byly nějaké skutečně slibné studie.”

„Bylo hodně latinskoamerických zemí, kde podali velkému množství lidí ivermektin. A pak v městech (kde byl podán) došlo k poklesu počtu případů. A opět se objevil předpoklad, že to zlepšil lék. Ale my nemůžeme použít tento závěr, protože tam byla i opatření na ochranu veřejného zdraví, jako je nošení roušek a dodržování odstupu, která také mohla snížit počet nákaz. A také naopak nemůžete předpokládat, že došlo k poklesu jen proto, že lidé tato opatření dodržovali. Proto je potřeba dělat velké randomizované kontrolované studie,“ uvedl Fajgenbaum.

Takovou studii s ivermektinem, což je širokospektrální antiparazitikum, už provedli v Egyptě. „Byly už předběžně zveřejněné výsledky randomizované kontrolované studie z Egypta, která naznačuje přinos ivermektinu, ale ještě nebyly podrobené oponentuře,“ řekl Fajgenbaum.

Přesto to neznamená, že lék je účinný. „Potřebujeme vidět tyto výsledky v několika studiích,“ dodal k problematice ivermektinu.

Databáze neslouží jen dalším vědcům, aby v ní pátrali po zajímavých preparátech - použilo ji už na 20 000 lidí včetně několika farmaceutických firem - ale lidé kolem ní se snaží jednat i aktivně. „Nesnažíme se sloužit jen jako zdroj. Pracujeme přímo s americkým Úřadem pro potraviny a léky kvůli spuštění velkého klinického testu nejslibnějších preparátů. Skutečnost, že pracujeme s tím, že by lék mohl být v jedné fázi účinný a v jiné škodlivý, dobře informuje o způsobu, jak tyto studie provádíme,“ poznamenal.

V závěru Fajgenbaum mluvil o třech lécích. Nejznámější z nich je protizánětlivý baricitimib je znám pod obchodním jménem Olumiant. Je jedním z několika protizánětlivých léků, které zkouší na covid americká firma Eli Lilly.

Ukázalo se, že pokud se baricitimib podává současně s remdesivirem, zkracuje se průměrná doba léčby o 12,5 procenta, z osmi dní na sedm. Lék také snižuje o 35 procent riziko úmrtí, uvedl nedávno jeho výrobce Eli Lilly.

O zbylých dvou se zatím ve spojitosti s covidem nehovořilo. Fluvoxamin je antidepresivum, které se používá k léčbě obsedantně-kompulzivní poruchy a má zabránit opakování depresivního stavu.

Už v září studie na 152 lidech ukázala, že u nakažených, jímž toto antidepresivum podávali, se stav nezhoršil, v kontrolní skupině se stav zhoršil u šesti pacientů.

Antirevmatikum kolchicin se používá při dně. Jeho základem je alkaloid z ocúnu, který má i cytostatické činky. Tlumí i tvorbu krystalků moči v tkáních.

Slepé studie s názvem ColCorona, v níž se testoval, se účastnilo 4500 lidí s pozitivním PCR testem na koronavirus. U těch, co látku dostali, o čtvrtinu klesla potřeba hospitalizace, o polovinu potřeba umělé ventilace a o 44 procent riziko smrti.

Kolchicin jako jeden z mála léků podávali lidem, kteří ještě nebyli hospitalizováni. Lék především snižoval riziko cytokinové bouře, tedy přehnané imunitní reakce organismu.

Ve skupině byli lidé nad 40 let, kteří měli nejméně jeden rizikový faktor - věk nad 70 let, obezitu, cukrovku, vysoký tlak nebo astma. Lék ale měl i negativní účinky, 13,7 procenta osob mělo průjem, zatímco v kontrolní skupině to bylo jen 7,3 procenta. U 11 nemocných také propukla plicní embolie, zatímco v kontrolní skupině měli tuto nebezpečnou komplikaci jen dva lidé.