Léčbu plic po covidu potřebuje až 25 tisíc lidí

Ordinace praktických lékařů a následně plicních se tak plní lidmi s dechovými obtížemi, kašlem, bolestmi na hrudi, malátností a únavou. Nezřídka si stěžují i na mravenčení končetin, poruchy zažívání, úzkosti, depresi a nespavost.

Prozatímní praxe lékařů ukazuje, že nepříjemné příznaky zmizí za pár měsíců. „Vidíme, že postcovidové následky mizí docela pěkně i samy. Lidská regenerační schopnost hraje svou významnou roli, a především u lidí s lehčím průběhem si tělo poradí. Nicméně u těch, kteří prošli naší postcovidovou poradnou, bych si troufl odhadnout, že se stav zlepší po jednom až dvou měsících léčby nebo rehabilitace,“ řekl Právu primář Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc Milan Sova, který postcovidovou poradnu vede.

Do jejich péče se dostávají především pacienti, již museli být s covidem-19 hospitalizováni. „U těch s lehčím průběhem nemoci jsou trvalejší následky vzácné. Většinou léčíme ty se středně těžkým až těžkým průběhem, kteří museli být i mechanicky ventilováni, a musím říct, že i to trvalejší poškození plic s léčbou mizí. U nejtěžších případů je to individuální a zlepšení funkce plic může trvat déle než zmíněné dva měsíce,“ vysvětlil primář Sova.

Obavy, že by covid zasáhl plíce dlouhodobě mnohem závažněji než jiná onemocnění, například těžká chřipková pneumonie, se podle něj nepotvrdily.

„Samozřejmě covid je něco nového a jsme ještě na začátku, pokud jde o sběr dat. Ale následky, které na plicích vidíme po covidovém zápalu plic, jsou obdobné jako po chřipkové pneumonii,“ dodává lékař. Jak už dříve v rozhovoru pro deník Právo upozornil pražský záchranář David Vávra, přibývá případů, kdy vyjíždějí k lidem, které po covidu postihne plicní embolie.

Podle olomouckého plicního specialisty je to nebezpečí, se kterým se musí počítat. „Ve všeobecných popisech následků a možných komplikací po prodělání covidu-19 je uvedeno vyšší riziko výskytu tromboembolických nemocí,“ uvedl Sova.

„Když se nebezpečí ještě zkomplikuje, například tím, že jde o ženu, která bere antikoncepci, nebo muže, jenž kouří, může být riziko vyšší. Podle mě je důležité i to, že si nyní možná embolií více všímáme,“ komentoval možné následky covidu.

Standardní cestou pro člověka, který trpí po prodělání této nemoci obtížemi, je návštěva ošetřujícího lékaře, který ho při trvalejších potížích pošle k plicnímu specialistovi do takzvaných postcovidových ambulancí. Těch ale v Česku není tolik, aby se mohly postarat o desetitisíce pacientů, a tak se čekací lhůty protahují i na týdny či měsíce.

„Jde-li o těžké případy, musí léčba probíhat s lékařem, který podává například systémové kortikoidy. V méně závažných postačí rehabilitovat, ideálně v ambulanci, ale na současný nápor kapacity nejsou. Devadesát pět procent lidí s lehkým či středním průběhem covidu se z toho dostane, začnou-li se s dostatečným časovým odstupem od nemoci hýbat, chodit na procházky a cvičit,“ dodal plicní specialista, v jehož postcovidové poradně se čekací doba na objednání pohybuje od dvou do šesti týdnů.

Podle příručky FN Olomouc k rehabilitaci po prodělaném covidu by lidé s lehkým průběhem měli začít zlehka cvičit dva týdny po izolaci, hospitalizovaní se středně těžkým průběhem šest až osm týdnů od diagnózy. Pouze ventilovaní pacienti musí vše přísně koordinovat s lékaři.