Kubek: Podle vlády covid skončil, viru to ale neřekli

Nepovažuji za rozumné riskovat destabilizaci zdravotnictví v tak závažné bezpečnostní situaci, v jaké se Česká republika nachází, a tím zdaleka nemyslím jen epidemii covidu. Právě nízké platby státu za děti, důchodce a nezaměstnané, což je přes šedesát procent obyvatel, jsou základní příčinou dlouhodobých ekonomických problémů českého zdravotnictví.

V uplynulých letech se platba zvyšovala jen o malé částky, a teprve v rámci epidemie covidu si vláda uvědomila, jak důležité zdravotnictví je.

Nerozumím, proč ministr Válek nejenže souhlasí se snížením platby, ale dokonce to sám aktivně navrhoval, i když těch zhruba 14 miliard korun, které tím stát ušetří, jsou jen kapkou v moři v porovnání s dluhem státního rozpočtu. Navíc díky inflaci a zdražování pohonných hmot vybírá stát vysoké sumy na daních, takže peníze by byly. Je to jen otázka politického rozhodnutí.

Používám trochu jízlivé úsloví, že rozhodnutím strany a vlády u nás covid skončil, jen tomu viru to nikdo neřekl.

Je jasné, že když se přestalo testovat, tak strkáme hlavu do písku a nevidíme, jaká je reálná situace. Prvoplánově se tím šetří peníze, aby se pak vyhodilo víc za zvýšené náklady.

Co se týče pojišťoven, někdo neříká pravdu. Ministerstvo zdravotnictví sice opakuje, že pojišťovny peníze mají, my jsme s nimi ale jednali o úhradách na příští rok za zdravotní péči a navzdory inflaci, která je skutečně velmi vysoká, nabízely nárůst pouze o dvě až čtyři procenta se zdůvodněním, že na víc nemají.

Všichni všechno zdražují. Jen zdravotnictví nemůže. To, co dostáváme od zdravotních pojišťoven, určuje ministr svými vyhláškami. Takže pokud pan ministr prosadí v úhradové vyhlášce aspoň 15procentní navýšení úhrad, potom uvěřím, že mají pojišťovny peněz dost.

Zdravotnictví není perpetuum mobile, bez peněz fungovat nemůže. Slova pana prezidenta bych z fleku podepsal. Pod ohrožením si nepředstavujte, že se poskytování péče ze dne na den zastaví. Do konce letošního roku se nestane nic, úhrady běží podle pravidel, která už byla nastavena, ale pokud příští rok dostanou zdravotnická zařízení nominálně jen o dvě nebo čtyři procenta víc než letos, tak nepokryjí nynější obrovskou inflaci.

Bude se muset zapomenout na zvyšování platů a mezd, což ještě více prohloubí nedostatek zdravotníků, nemocnice budou šetřit, kde budou moci. Nebudou topit, svítit, strava nebude k jídlu, takže si ji lidé budou jako za komunistů nosit z domu…

A kde by je vzaly? Nemocnice hospodaří průběžně. Z toho, co dostanou, prakticky všechno vydají, a to jsou ty, které hospodaří dobře. Některé jsou v dluzích. Zřizovatelé (např. kraje) mohou v některých případech nízké úhrady dotahovat, ale jsou tací, kteří si to nemohou dovolit. Znovu ale opakuji, že je to celé úplně zbytečné. Z pohledu státního rozpočtu jsou to drobné, ale stabilitu hospodaření ve zdravotnictví to může rozkolísat.

Pokud by byla podle předvídatelných pravidel, tak je to věc rozumná. Problém je, že současné nastavení v zákoně (koalice chce prezidentovo veto 26. srpna přehlasovat) přinese jedinou jistotu, a tou je nekonečná chudoba českého zdravotnictví.

Valorizace bude nízká, zase to bude navýšení jen o padesátikoruny ročně. V zahraničí jsou výdaje do zdravotnictví výrazně větší než u nás, nejen v nominálních částkách, ale i jako podíl na HDP.

Zdravotnictví dva roky v epidemických vlnách drželo v chodu ekonomiku a místo poděkování se nám dostává toho, že zdravotnictví má být resortem, který šetří nejvíc. Kromě 14 miliard na platbách za státní pojištěnce si ještě nechal ministr Válek sebrat šest miliard přímo z kapitoly zdravotnictví ve státním rozpočtu.

Ano. Navrhovali jsme, aby se vycházelo z průměrné mzdy (nyní 37 929 korun). Odvody z mezd jsou hlavní součástí příjmů v systému veřejného pojištění. Nepřipadá nám však normální, aby se platba státu pohybovala na úrovni přibližně jedné čtvrtiny toho, kolik je odváděno z průměrné mzdy. Navrhovali jsme, aby se postupně vyměřovací základ navyšoval tak, až by dosáhl 50 procent průměrné mzdy.

Tak jako do hospodaření kaž­dé domácnosti. Některé věci zdražily bezprostředně, například potraviny nebo různé zboží. U některých věcí se očekává, že se teprve promítnou. I zdravotnická zařízení mohou dosud mít zafixované ceny energií, tepla.

Pokud chceme zachovat kvalitu a dostupnost zdravotní péče, tak musíme mít kvalifikovaný personál v dostatečném množství. I za současných podmínek je v nemocnicích většinou porušován zákoník práce, protože zkrátka nemají dost personálu.

Někde kvůli tomu i zavírají odborné ambulance a pacienty odesílají, ať si najdou doktora jinde. Je to tristní, prodlužují se i čekací doby. Problémy jsou a řešením jsou skutečně jen peníze.

Nemá ale smysl bavit se o zvyšování platů v momentě, kdy do zdravotnictví peníze nepřijdou.

Covid sehrál víceznačnou roli. Řada lékařů nechtěla být v pozici dezertérů, takže ordinaci táhli, i když už měli v úmyslu skončit. Na druhou stranu poté, co vlny epidemie povolily a změnila se nálada ve společnosti k horšímu, tak řada kolegů ve vyšším věku řekla, že to nemá zapotřebí, a skončila. Úplný přehled v současnosti nemáme, teprve se zpracovává.

Problém s nedostatkem lékařů ale přetrvává. Jsou regiony, kde je lékařů méně a hůř se tam shání zdravotní péče. Z ambulantních oborů třeba pediatři. Tam se každoročně snižuje podíl pracujících lékařů asi o dvě procenta. Máme asi 2500 pe­diatrů a každoročně přicházíme asi o padesát.

Ano, trvám. V pátek to byl přesně měsíc od odeslání dopisu a pan ministr dosud nenašel čas, aby mi na něj odpověděl.

Vadí mi ideologický přístup k problému, kdy nebudeme nic dělat, necháme tomu volný průběh, budeme spoléhat na to, že se budou všichni chovat zodpovědně. Zkušenost minulých let bohužel ukázala, že velká část lidí toho není schopna, když k tomu nejsou nějakým způsobem nuceni.

Pan ministr správně doporučuje nošení roušek v hromadné dopravě a zdravotnických zařízeních, ale jeho slova nikdo nerespektuje. V sousedních zemích jsou roušky v těchto situa­cích povinné, ale my z toho máme legraci.

Ministr zdravotnictví se snaží zalíbit lidem a nemá odvahu cokoliv nařizovat. Je to taková sázka na jednu kartu, že se to všechno vyřeší samo, což může vyjít a nemusí. Politici by se neměli chovat takto lehkovážně. Když neznám velikost nějakého rizika, tak předběžná opatrnost velí chovat se obezřetněji.

Něco je třeba nařídit, něco je třeba autenticky vysvětlit. Lidé musí pochopit, že je to pro jejich ochranu, a těm, kteří to nepochopí, je potřeba to nařídit. Dodržování pravidel je také potřeba vymáhat a porušování trestat.

Pořád platí, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nemůže to fungovat tak, že dopřejete každému svobodu nejen onemocnět, ale také nakazit lidi kolem sebe. Když pak lidé onemocní, tak kdo nese náklady? To není jen individuální rozhodnutí bezohledného člověka.

A k těm lékům jen poznámku – aktuálně nejúčinnější antivirotikum Paxlovid, které má k dispozici většina Evropy (včetně Slovenska), u nás stále není. Ministerstvo se není schopno dohodnout s firmou Pfizer na způsobu úhrady a distribuce, což mi přijde jako velmi nezodpovědné. Jak se vyvíjí virus, musí se vyvíjet i arzenál léčiv.

Proto jsme už v červencovém čísle našeho časopisu Tempus zveřejnili pro lékaře informace o tom, jak se tento lék používá, jaké má kontraindikace, jak upravovat dávkování různých léků apod. My víme, jak se má používat, a to, že není k dispozici, mi přijde nepochopitelné.

Samozřejmě to není lék, který by si lidé mohli ordinovat sami, to určitě ne, ale opravdu je účinnější než dosavadní antivirotika. Naprosto ale souhlasím s tím, že prioritou je očkování, to je nejdůležitější.

Zbytečné to určitě nebylo. Lidé, kteří mají zájem o očkování, by tu možnost dostat měli. Z odborného hlediska je to zcela v pořádku. Můžu jen dodat, že s mojí 89letou maminkou jsme byli na čtvrtém očkování tento týden. Ve Spojených státech se přeočkovávalo už delší dobu, takže to rozhodně není odborně špatně. Je iluzorní myslet si, že když řekneme, že ideální moment je polovina září, tak za 14 dní přeočkujeme pět milionů lidí.

Kapacita očkovacích center je nyní zcela nedostatečná. Je třeba opět aktivovat velká očkovací centra. Očkování ovšem v současnosti skomírá a bez nějakého impulzu se nerozjede.

Dospěl jsem k názoru, že to smysl nemá. Současné vakcíny proti původní variantě viru jsou poměrně slušně účinné. Jestliže bude ta tzv. bivalentní vakcína kombinovat původní variantu viru se speciální proti omikronu, tak není jisté, že bude účinná i na další variantu, která může přijít.

Pak je zde čistě praktické hledisko. Upravené vakcíny zatím nejsou registrovány a nějaký čas potrvá, než k tomu dojde. Než se domluví distribuce a vyrobí se potřebné stamiliony dávek, tak jsme přinejlepším v listopadu, a to je pozdě.

Lidem se málo zdůrazňuje, že téměř žádný lék není tak prověřený, jako podávané mRNA vakcíny. Podaly se miliardy dávek a všechno se podrobně sleduje.

To je ta naprostá neohrabanost komunikace ze strany ministerstva zdravotnictví a absence promyšlené kampaně na podporu očkování (ministerstvo spustí kampaň v pondělí). Když ministerstvo nic nedělá, tak vyklízí pole dezinformátorům.

Situace se zásadně změnila po tom, co putinovské Rusko napadlo Ukrajinu. Lidé, kteří pronásledovali zdravotníky, včetně mě, se najednou změnili v zastánce agresivní ruské politiky a přestali se starat o zdravotnictví. Bylo skutečně pozoruhodné, že k zásadní změně došlo během jediného týdne.

Není tajemstvím, že jsem měl policejní ochranu, zejména proto, že jsem se bál o rodinu. Když někdo vyhrožuje smrtí vašim dětem, tak to není žádná legrace. Hrozně mě štve, že se v souvislosti s těmito lidmi používá slovo aktivisté, protože ti hájí něco slušného a jsou aktivní. To tito lidé nejsou, to jsou zločinci.

Ano, řešili. Mnohem aktivnější v tom ale byly antivaxerské komunity. Stěžovaly si třeba na to, že paní doktorka chce, aby byli očkovaní. Nebo že pan doktor vyžaduje, aby měli roušky, jinak je odmítá vyšetřit. Tito lidé byli aktivnější.

Pokud jde o závažnější případ a skutečně dochází k poškození pacienta, k zanedbání zdravotní péče, tak jsou to většinou složité případy, které se řeší poměrně dlouho. Většina těch podnětů měla charakter anonymních udání. Často jsme zjistili, že se na nás takto obrací falešné identity, takže je to součástí určité mediální kampaně.

… a jak taky říkají někteří odborníci, řada těch nejslabších už umřela. Myslím si, že vlna bude. Jak bude silná, to si netroufám odhadovat, samozřejmě bychom se měli připravovat na to horší. Ukázalo se, že virus je sezonní, byť jsou výjimky, jako je tato letní vlna. Pokud bude ta podzimní mírná, bude to příjemné překvapení.

Rozhodně bude na místě, aby platila obecná protiepidemická opatření, která jsou levná, účinná a umožňují, aby společnost fungovala. Je lepší jít do divadla s rouškou než vůbec.

Určitě to mělo být teď v létě, tak jako to mají třeba v Německu, Itálii nebo Francii. Ta naše „odvaha“ je naivní a nevychází z toho, že bychom měli situaci pod kontrolou. Je to ideologicky motivováno, zkrátka nikoho s ničím neotravovat a nic po něm nechtít. Nelíbí se mi to, ale samozřejmě nemá smysl zavádět taková opatření ve chvíli, kdy se situace stabilizuje a viru bude málo.