Koronavirus tvrdě zasáhl do života malého autisty

Pro Matěje to bude jen další den prožitý doma a na dvoře. S otcem, který žije v Praze, se vidět nemůže, chlapec sám ven po povinném zavedení roušek nevychází.

„My jsme si sami nařídili úplnou karanténu. I kdybych jej přesvědčila, že si má roušku nasadit, nevím, jak dlouho to s ní vydrží. A riskovat ne­očekávanou situaci v ulicích si nemůžu dovolit. Už zavření škol jej vykolejilo, nabouralo mu rituály. Změnil se mu život, celý den teď prosedí na houpačce a houpe se. Až to skončí, budu jej zase složitě učit, aby chodil do školy,“ říká matka chlapce, jehož odborníci zařadili do nejvážnější kategorie postižení.

Alespoň co se týká roušek, mohlo by dojít ke změně. Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula ve středu uvedl, že se jedná o výjimce pro autisty a že rozhodnutí by mohlo padnout do tří dnů.

Součástí Matějova života je jednou za dva týdny víkendová návštěva otce v hlavním městě. Matka by jej tam mohla odvézt autem, chlapci by to ale nepomohlo.

„Cesta je rituál. Musíme jet vlakem, modrým railjetem, vozem číslo dvacet jedna s dětským kinem. Matěj se na jízdu těší, půlku času poskakuje ve voze. K pramalé radosti cestujících,“ popisuje žena.

Už prosincová změna jízdního řádu jí zkomplikovala situaci. Syn se musel naučit, že odjíždí jindy. Je navyklý na cesty, už pár dnů před termínem návštěvy mluví o tom, že pojede v modrém vlaku.

Cesta za otcem ale dnes není možná. Railjety nejezdí, zastavila se mezinárodní doprava. Do jiného vlaku chlapce matka nedostane. A nebude to zkoušet, už jen pro nutnost nosit roušku. Povinnost nezná výjimky, zatím platí i pro autisty.

„I kdyby výjimka byla, nechci riskovat jeho zdraví. Snažím se mu vysvětlit, že nemůžeme cestovat, protože jsou lidé nemocní. Jeho odpovědí je – uzdrav je. Když mu řeknu, že vlaky nejedou, řekne mi – oprav je,“ říká žena.

„Já si nestěžuji na nařízená opatření. Ale autisté, kteří mají dnes svátek, jsou skupinou, pro kterou jsou obrovským zásahem do života. V našem případě zvlášť. Bojím se, že nemožnost cestovat nabourá vztah otce a syna, Matěje kontakt přes Skype a další způsoby komunikace neuspokojí. Potřebuje i tu cestu vlakem,“ říká žena.

Složitě si chlapec zvykal na školu, než ji přijal. Zvykl si, že tam se učí, doma výuku odmítá. A pokud mimořádná opatření budou dlouhodobá, může škole odvyknout a odmítne ji navštěvovat.

„Je to špatné. Obávám se, že vše, co jsme jej složitě naučili, zavrhne. Velmi neradi jsme museli přistoupit k uklidňující medikaci. Pokud je vyvedený z míry, má tendenci k sebepoškozování. Nesnáší déšť, a pokud mu tečou slzy, vadí mu to, bije se do očí,“ popisuje život chlapce matka. Bojí se ztráty zájmu Matěje o vzdělávání, musí se učit, protože jednoho dne už se o něj nebude moci starat.

„Na rodiny s autisty je ten dopad opatření asi nejhorší. Celý život žijeme v jakési karanténě, lidé mají problém pochopit, že dítě je jiné. A teď je ta karanténa dvojnásobná,“ řekla matka.