Izrael se v uzávěře zlehka nadechuje

Statistika ministerstva zdravotnictví podle listu The Times of Israel hovoří o průměrných 7,3 až 7,8 procenta. Denní přírůstek, který před uzávěrou překračoval pět tisíc, se v posledních dnech pohybuje pod třemi tisíci. Pokud tento trend vydrží, příští týden by mohlo začít pozvolné uvolňování.

Zbrzdění koronaviru ale stálo mnohá omezení, mimo jiné také zákaz setkání příbuzných o svátcích Roš ha-šana a Jom kipur. Uzavřely se také synagogy. Do tzv. lockdownu, uzávěry vyhlášené kvůli koronaviru, něco nepředstavitelného.

„No ano, v těch číslech to vypadá už líp. Ale s výjimkou cest do práce pořád nesmíme dál než na 500 metrů od domova. A všechny obchody kromě potravin jsou zavřené,“ popisuje 72letá Ora, někdejší úřednice.

„Pro jídlo chodím obden, za ty tři týdny jsem byla také v lékárně,“ dodává. Její o čtyři roky starší manžel vychází jen málo. „Chtěl bych se sejít s chlapy, samotného mě to venku nebaví,“ vysvětluje Jossi, bývalý voják. „A děti a vnoučata jsme viděli naposledy v září. Teď jen na internetu. S těmi nejmenšími si moc nepopovídáme. Jen poskakují a pokřikují,“ stěžuje si.

Podle listu jsou otevřené pouze podniky, které jsou na zvláštním seznamu schváleném vládou. Kromě potravin a lékáren také třeba obchody s domácími potřebami. Čas od času se před nimi vytvoří fronty.

Obchodní centra, kadeřnictví, restaurace, kulturní instituce, školy nebo třeba sportoviště zůstávají zavřené. Na dodržování zákazů dohlíží policie, diskuse a výmluvy moc nepřipouští. Část života se přesunula do virtuálního světa: smlouvy všeho druhu se podepisují přes internet, po síti se studuje nebo třeba cvičí s trenérem.

Venku se smí sejít nejvýše dvacet lidí, čímž jsou všechna shromáždění a demonstrace opozice prakticky ilegální.

Petice proti uzávěře se plní. Ta bojující za možnost otevřít podniky závislé na zákaznících má už přes 60 tisíc podpisů. „Ekonomika se hroutí stejně jako naděje lidí. Jestli nám vláda neumožní žít a postarat se o rodiny, uděláme to sami,“ pohrozil její autor, majitel telavivské restaurace Tamir Barelko.

Na ostrý odpor naráží restrikce také v komunitách ultraortodoxních židů. Střety s policií, odmítání trasování i porušování zákazu shromažďování jsou u nich běžné.

Představují zhruba desetinu izraelské populace, ale také čtvrtinu všech nakažených. Jejich velké rodiny často žijí v malých bytech, muži studují a modlí se spolu. V některých oblastech představují senioři z těchto komunit až 70 procent hospitalizovaných.

Co mají odpůrci premiéra Benjamina Netanjahua jeho vládě za zlé, je to, že ekonomika strádá. Kabinetu v době epidemie důvěřuje jen asi čtvrtina občanů Izraele. Podle průzkumů se v hodnocení činnosti vlády nejčastěji opakují slova „špatně“ a „amatérsky“.

Za hlavní problém kromě obětí koronaviru považují Iz­raelci nezaměstnanost. Od prvního čtvrtletí se ztrojnásobila na 11 procent, což je nejvíc za minulých 15 let.

Devítimilionový Izrael zamířil do recese a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) počítá se šestiprocentním poklesem ekonomiky a na příští rok odhadla jen dvouprocentní růst.