Ivermektin léčí covid-19, ale v Česku nesmí. Proč?

Celkem u nás zemřelo s covidem od začátku pandemie skoro 19 tisíc lidí a podle odhadu biochemika Jana Konvalinky jich bude kvůli britské mutaci koronaviru brzy o deset tisíc víc.

Musí ti nešťastníci opravdu trpět, nebo dokonce v bolestech umírat, nebo je možné některé, nebo dokonce mnohé z nich zachránit? Existuje nějaký lék?

Ano, takový lék existuje a jinde ve světě, včetně sousedního Slovenska, se používá. Jmenuje se ivermektin. Je laciný, dostupný a je tu už přes čtyřicet let jako lék proti parazitům.

Proč se jím tedy v přecpaných českých nemocnicích neléčí? V hledání odpovědi je nezbytné vyřešit si v lékařské komunitě základní přístup k boji s novou, nečekanou a smrtící nákazou.

Zatímco jedni zastávají názor, že je nezbytné použít všechny, třeba i ne zcela prostudované léky, protože se osvědčují v praxi, naprostá většina českých lékařských kapacit souhlasí s názorem prof. Petra Husy, přednosty Infekční kliniky FN Brno.

Ten Právu na dotaz, co soudí o použitelnosti ivermektinu v léčbě covidu-19, řekl: „Považuji účinek ivermektinu na SARS-CoV-2 za neprokázaný a určitě bych tento lék nepodal pacientovi ani profylakticky, ani terapeuticky.“

„Přístup slovenských úřadů mne udivuje, dostali se asi pod tlak veřejného mínění… Jen doufám, že v souvislosti s touto neprověřenou léčbou nikdo nebude poškozen významně na zdraví,“ dodal Husa.

Proti užití léku se staví i Vladimír Šrámek, přednosta Anesteziologicko-resuscitační kliniky z FN u sv. Anny v Brně. „Nejsem přívržencem podávání ivermektinu a dalších neověřených léků u covidu-19 a zastávám názor, že se k jeho pozitivnímu efektu či naopak poškození nemocných s covidem v tuto chvíli nelze vyjádřit.“

Naproti tomu se zatím veřejně ozval jen lékař Šimon Reich, který na svém twitterovém účtu vyzývá již týden ministerstvo zdravotnictví, aby ivermektin nakoupilo a aby ho Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) schválil k používání pro léčbu covidu-19.

„Slovensko používání ivermektinu v nouzi dočasně povolilo, ale my stále spíme. Není stoprocentní, že to funguje. Ale je to velmi nadějné a mělo by se to ověřit v praxi, protože stejně žádnou jinou takto účinnou léčbu nemáme. Toť můj a zdaleka nejenom můj názor.“

Ten je však zatím jen hlasem volajícího v poušti. Pravda, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jenže mezitím se plní nemocnice a lékaři jsou stavěni před otázku, koho nechat zemřít a kdo dostane šanci být léčen na přístrojích. Naštěstí jsou i tací, kteří se odhodlali zkusit něco nového, i když ne dokonale vyzkoušeného. Přednosta kliniky anesteziologie a intenzivní medicíny Východoslovenského ústavu srdečních a cévních nemocí Pavol Török je jedním z nich.

„Je to čtyřicet let starý lék a jeho objevitel dostal Nobelovu cenu, protože tento lék zachránil desítky milionů životů v Africe a v Indii,“ připomněl využití ivermektinu pro léčbu takzvané říční slepoty. V jeho ústavu už na sobě úspěšně ivermektin vyzkoušelo několik lékařů nemocných s covidem-19 a v léčbě ho používají stále.

Také díky němu vydalo 26. ledna slovenské ministerstvo zdravotnictví souhlas s dočasným šestiměsíčním používáním ivermektinu i s dovozem jeho tablet v balení jak pro nemocnice, tak pro lékárny.

Prof. Pavol Török mluvil nedávno ve slovenské televizní stanici TA 3 o svých zkušenostech s léčbou covidu-19 ivermektinem. Vyjádřil se mj. k názorům, které varují před riziky jeho používání u lidí:

Pokud mě poslouchá některý z našich odborníků, který tvrdí, že (ivermektin) může přinášet nějaká rizika a podobně, myslím si, že vždy je třeba porovnat cost/benefit, (náklady proti zisku) to znamená, že pokud máme lék, který je vyzkoušený, který se 40 let používá – je to sice antihelmetikum, nebo antiparazitikum, ale blokuje množení viru, konkrétně covid-19 v buňce. Ivermektin má šanci být použitý i v našich podmínkách a myslím si, že by byl obrovským benefitem.

My jsme tu měli několik lékařů, kteří se bohužel nakazili a nechali si velmi rychle dovézt z Rakouska ivermektin. I Rakušané ho používají na léčbu svrabu. Do pěti dnů byli všichni negativní. U žádného se nevyvinulo ani středně vážné onemocnění covidu. To znamená, že v podstatě velmi dobře přešli přes celou tu proceduru, a po nějakých sedmi osmi dnech byli v práci. Nikomu nezůstalo žádné reziduum.

Myslím si, že vážně by se měla zabývat touto problematikou už ne pandemická komise, ale přímo vláda, respektive ministr zdravotnictví. Mám o tom přečtených sto stran různých studií od Indie přes Egypt, přes Spojené státy a Jižní Ameriku. Tam mám nějaké své přátele at i mi telefonicky tvrdí, že když ho (ivermektin) v některých oblastech začali široce využívat, klesla jim od srpna mortalita v daném regionu z 80 mrtvých denně, do září na dva mrtvé denně. Mohu věřit, nemusím věřit, není to studie. Ale myslím si, že ve válce jsou použitelné všechny zbraně, pokud bychom chtěli nad tím hnusným virem vyhrát. Hlavně jde o to, aby nám neumírali lidé v nemocnicích.

Já osobně jsem za svoji relativně dlouhou kariéru podepsal asi 1500 úmrtních listů. V mých rukách zemřelo iks pacientů, které jsem neuměl zachránit, protože to byla katastrofa. Kdo to nezažil a neviděl na vlastní oči, jak se umírá, tomu se lehko řekne nepoužívejte to, není to vyzkoušené. Ale ten, kdo to viděl na vlastní oči a kdo to vidí na vlastní oči, tak chce bojovat proti tomu, aby ti lidé zbytečně neumírali. Proto bych řekl, že je potřeba ten ivermektin vyzkoušet. Máme kliniky, máme oddělení, nevidím důvod, aby ivermektin nemohl jít do klinické praxe. Ať už v nějakém omezeném režimu, nebo v nějakém režimu, řekl bych, plném.