Horším mutacím viru se nevyhneme, říká šéfka národní laboratoře

Laboratoře nám po naší výzvě posílají opravdu hodně vzorků. Ovšem očekávají výsledky hned a my jsme tu pořád ve stejné sestavě tří lidí. Takže když například v jeden den přijde i sto vzorků, je to pro nás obrovské množství na zpracování. Zaleží samozřejmě také na tom, v jakém jsou stavu.

Jestli někdo přinese jen pytel se zkumavkami, anebo je vše pečlivě připravené včetně elektronických žádanek. Pokud by bylo vše připraveno a proces plně automatizovaný, můžeme znát výsledek do pěti dnů. Ručně to může trvat týden i deset dnů.

Nyní lze hodnotit situaci z výsledků velkých laboratoří, které dělají screening, zda se tu britská mutace šíří masově, či nikoli. Národní referenční laboratoř je tu od toho, abychom upozornili, že tady ta či jiná mutace je, což jsme již učinili, a na co se mají laboratoře zaměřit, aby ji odhalovaly. Nicméně jestli už tomu tak je, nebo tomu tak bude až za měsíc či dva, není až tak důležité.

Dle mého odhadu je v tuto chvíli v Česku takzvaná britská mutace rozšířena mezi pěti až pětatřiceti procenty nakažených.

Nedá se pouze na ni svalovat aktuální stagnace poklesu počtu nakažených. Snadněji se šíří, ale to umí i takzvaná česká mutace. Když se dívám na aktuální čísla, soudím, že lze šíření této mutace lehce zpomalit, ale ne zastavit.

Zásadní je dle mého názoru získat důvěru lidí a přesvědčit je, aby dodržovali protipandemická opatření, která musí být racionální, komplexní a vždy dobře vysvětlená. Nedomnívám se, že represivní a autoritativní opatření jsou tou správnou cestou.

Od začátku objevení této mutace v Anglii se hovoří o tom, že je nakažlivější než jarní divoká mutace o deset až sedmdesát procent. V takovémto rozptylu. Nerozumím tomu, proč to někdo konkretizuje, protože to reálně prokazatelné není. Nesledujeme přenosy mezi lidmi.

Neděláme pokusy, kdy by bylo sto lidí nakažených, sto zdravých a my bychom sledovali, s jakou intenzitou k přenosu dochází. Až v momentě, kdy bychom toto dělali, mohli bychom říct, o kolik přesně je tato varianta nakažlivější.

Máme případy, které poukazují na složitější proces přenosu, například neumíme doposud vysvětlit, proč osoba pečující v domácnosti o nakaženého s těžkým průběhem se vůbec nenakazí a zdravý člověk chytne covid-19, aniž by si byl vědom rizikového kontaktu nebo toho, kde k nemoci mohl přijít.

Sledujeme kromě takzvané české mutace také mutaci britskou, brazilskou a jihoafrickou. Některé evropské země už hlásí záchyt jihoafrické mutace. Méně, ale už také jsou v Evropě detekovány případy brazilské mutace.

Varující by pro nás mělo být, že jde o varianty viru, které unikají před protilátkami získanými po prodělaném onemocnění covid-19. Ani těmto mutacím se pravděpodobně nevyhneme.

Čím větší počet lidí bude promořen a proočkován, tím větší tlak se vytváří na virus, který má tendenci utíkat a měnit se, aby byl úspěšný. Je to přirozená evoluční strategie. A v tuto chvíli i určitá daň za pokrok.

Umožnili jsme velké rozšíření viru, který má ohromné pole, kde se může adaptovat. A objevují se varianty viru, jež mají šanci být evolučně úspěšnější. Může se stát, že nám tedy vždy bude utíkat. Stejně tak je tomu nakonec i u chřipky. Také na ni nemáme univerzální očkování a musíme se každý rok přeočkovávat.

Budou-li lidé očkovaní nebo půjde-li o reinfekci, je pravděpodobné, že nemoc u nich nevyvolá žádnou závažnou reakci a průběh. Ale musíme se připravit na to, že nám tu covid-19 zůstane. Jen už nebude vyvolávat takovou paniku a budeme s ním umět pracovat a chránit před ním těžce nemocné a rizikové skupiny.

Je třeba podotknout, že mezi čtyřmi běžnými lidskými koronaviry existuje jeden, který pro vstup do buňky využívá stejný receptor jako SARS-CoV-2. Ve většině případů tyto koronaviry ale vyvolávají spíše lehké respirační onemocnění, v zimní sezoně je detekujeme v pěti až patnácti procentech.