Hamáček: Předčasnou euforii bych trochu brzdil

Jsem přesvědčen, že to stále platí, i když nyní čísla vývoje epidemie vypadají lépe. Nedá se ale očekávat, že do konce dubna to bude úplně za námi. Tudíž opakuji, že jsem přesvědčen, že vláda bude znovu žádat o prodloužení nouzového stavu.

Pokud by se to podařilo nějakým zázrakem porazit, tak se můžeme bavit co dál, ale já zázraky neočekávám.

Tak, jak jsem pochopil atmosféru ve Sněmovně, tak víc než o čtrnáct dnů nejsou poslanci ochotni schválit. Takže počítám s dalšími čtrnácti dny.

Mám. Platí to, že u nás je situace podstatně lepší než třeba v Rakousku, Německu, Itálii nebo Španělsku, což je dobrá zpráva, osobně bych ale brzdil nějakou předčasnou euforii.

Všechny zahraniční zkušenosti ukazují, že mohou přijít sekundární komplikace, které se objevují v druhém, třetím týdnu prodělávání nemoci. A pokud lidé „vypustí“ Velikonoce, tak se nám může stát, že se případy nákazy znovu rozjedou a o žádném uvolňování nebude řeč. Pak budeme nuceni znovu utahovat šrouby.

K této debatě se nebudu přidávat. Jsem přesvědčen, že si to nejdříve musíme vyříkat na vládě a potom s tím přijít ven. To za prvé. A za druhé – já ne­jsem takový optimista jako někteří kolegové a otevřeně říkám, že jsme jediná země, která situaci nějak uvolnila před Velikonocemi. Polsko situaci přitvrzuje, Slovensko taky. Takže z mého pohledu je to jisté riziko a rozhodně ho nesnižují různá optimistická prohlášení.

Nevím, jaké informace mají kolegové. Já mám stále stejné matematické modely, mám stále stejnou skupinu spolupracovníků, která mi radí, a otevřeně řečeno, zatím se ukázalo, že radí dobře.

Znovu říkám, že nebudu spekulovat, co se zruší, co se prodlouží. Logika je ale jednoduchá: pokud máme pokračovat v trendu, který máme dnes, tak z mého pohledu musí pokračovat ta opatření, která fungují. A na základě vývoje a nástupu jiných metod boje proti koronaviru, jako je třeba chytrá karanténa, tak se dají některá opatření uvolňovat. Respektive některá plošná opatření se dají nahrazovat těmi cílenými.

Nechtějte to po mně. Budeme to řešit ad hoc podle toho, jak se situace bude vyvíjet. Jen pro příklad: pokud se podíváme na průběh epidemie, tak z celonárodního pohledu je to „pod kontrolou“, ale jsou lokality, např. Domažlicko, kde to rozhodně uspokojivě neprobíhá.

To je věc, na kterou musí odpovědět hygienici. Nicméně jsem v pravidelném kontaktu s ředitelem krajské hygieny a připouštím, že situace na místě není jednoduchá. A pokud se ptáte na případné uzavření, pak to rozhodně nebudu vzkazovat přes média. Nejde o mé rozhodnutí, ale rozhodnutí hygieniků, kteří musí vyhodnotit, jaká jsou ta nejadekvátnější opatření. Moje role je pak v zajištění policejního dohledu.

Je to do prvního květnového týdne a objemy jsou nastaveny tak, jak si přálo ministerstvo zdravotnictví. Týdně tedy tři miliony dvojkových respirátorů, dvacet milionů roušek, tři sta šedesát tisíc ochranných kompletů.

Uvidíme, jak se bude epidemie vyvíjet. Kontrakty můžeme prodloužit a také počítám s tím, že postupně naskočí domácí výroba. Mám signály od některých firem, že se objevují kapacity, které tady opravdu na začátku nebyly, a v květnu by tak podstatná část mohla případně jít z domácí produkce.

Na sto procent určitě ne, což si uvědomují sami.

Vypukla tady určitá kampaň, jak vláda nedbá na české výrobce, a jsme za to pranýřováni. Znovu říkám, a už nevím pokolikáté, že před třemi týdny, ve chvíli, kdy jsme potřebovali desítky milionů respirátorů, sto milionů roušek a stovky tisíc ochranných obleků, tak to v Česku prostě nikdo neuměl vyrobit. To říkám naprosto odpovědně. A jestli někdo tvrdí, že to byl schopen vyrobit, tak lže. Takže jiná možnost než dovoz ze zahraničí nebyla.

Pokud jsme kritizováni, třeba pořadem Reportéři ČT, že dovážíme nejvíc z Číny, tak nevím, jestli to je na kritiku, anebo spíš na pochvalu. Díky tomu jsme situaci vyřešili velmi rychle a ještě jsme schopni pomáhat ostatním.

Pomohli jsme Španělsku, Itálii, pomohli jsme velmi výrazně Slovinsku. Ve čtvrtek odletěla dodávka do Makedonie. Jsou to čínské výrobky, kterých jsme dovezli dostatek a díky tomu můžeme pomáhat. Přijímající státy jsou za to vděčné.

Bohužel komu to vadí, je část české společnosti, která nenávidí Čínu, což beru jako politický postoj, na který má každý právo, ale já mám svědomí čisté. Jsem přesvědčen, že díky včasnému zásahu a dohodě na dodávkách jsme zachránili spoustu lidských životů. A opakovat, že celý svět nakupoval a nakupuje v Číně, asi nemá smysl.

Vezmu to popořádku. Pokud jde o OSVČ, tak jsme jako soc. dem. od začátku na vládě prosazovali co nejjednodušší schéma. Nicméně ve vládě máme menšinu a paní ministryně financí si prosadila svou s tím, že navázala příspěvek na pokles obratu. Naštěstí došlo na naše slova a paní ministryně to opravila.

Pokud jde o ministerstvo práce, tak program kurzarbeit je asi jeden z nejlépe hodnocených programů. A pokud mluvíte o nouzovém stavu, tak jasně, chtěli jsme měsíc, ale ukázalo se, že jako menšinová vláda to ve Sněmovně neprosadíme.

To je věc, kterou jsme ve čtvrtek řešili na krizovém štábu, a je to i výsledek debaty ve Sněmovně. Požádal jsem ministerstvo zdravotnictví, aby příslušné nařízení změnilo, a to se stalo. Nemá přece logiku, že pokud jedou v autě lidé, kteří spolu žijí v domácnosti, kde samozřejmě roušku nosit nemusí, tak aby ji měli v autě. Tady bych se ale chtěl kolegů zastat. Rozhodnutí opravdu padala v řádu hodin a občas se člověk nějaké nedokonalosti neubrání. Je potřeba mít zpětnou vazbu a takové věci upravit.

Z mých opakovaných reakcí je přece zřejmé, že v tomto jsem velmi opatrný, snažím se nevést tuto debatu veřejně, abychom nebyli nařčeni, že vláda neví, co chce. Toto prostě patří na odbornou úroveň, na krizový štáb a pak je možné o tom mluvit nahlas. Podle mého prvotní prohlášení pana náměstka Prymuly o promořování byla strašná chyba a už se nebude opakovat.

Dobrá. Ale pak je nutné si tuto věc nejdřív vyjasnit v rámci odborné diskuse a potom zvolit adekvátní styl komunikace. Není přece možné předstoupit před národ a říci lidem, že je promoříme. Jen ten samotný výraz je děsivý a je logické, že bez náležitého vysvětlení se lidé vyděsí.

Dostal jsem tisíce zpráv, a když to zjednoduším, tak společné bylo jedno: pane ministře, udělejte něco, já nechci být promořen. Chápu je, proto jsem opakovaně tuto cestu odmítl. Já říkám, že pokud bychom se rozhodli jít touto cestou, tak z ní není návratu.

Pokud mám informace, tak řízené promořování zatím nikdo nezkusil. Ve státech jako Francie, Itálie nebo Španělsko, kde se situace podcenila, došlo k divokému promořování a modely tzv. kolektivní imunitu zatím nepotvrzují.

Určitě.

Jestli mohu mluvit za sebe, tak všechna klíčová rozhodnutí vycházela z odborných argumentů.

V hlavních věcech ano. To, že na vládě probíhá občas velmi intenzívní a živá debata, je pravda, ale to patří ke každé koaliční vládě.

Ke sporu s panem ministrem Vojtěchem se nebudu vracet, už jsem říkal,

že prostě občas nervy pracují naplno. Jinak myslím, že v globálu spolupráce ve vládě funguje.

Tam myslím je velký prostor pro zlepšení.

Za sociální demokracii ano. Nemohu mluvit za hnutí ANO.

Zatím kriminalita naopak klesá, což je dobrá zpráva. Rostou ale případy problémového chování jako jízda pod vlivem alkoholu, překračování povolené rychlosti, což policie řeší, ale kriminalita naštěstí ne.

Jen připomínám, že přizvat zástupce opozice do štábu byla iniciativa pana premiéra, kterou jsem bral jako podanou ruku opozici. Dodávám, že je to poprvé v historii, kdy v krizovém štábu, který je odborným orgánem, sedí politicky nominovaní zástupci opozice. To je myslím dostatečně vstřícný krok.

A pokud není někdo spokojen se svým angažmá, tak ho tam nikdo nedrží. Já jsem ale zaznamenal jiná vyjádření, jako třeba pana senátora ODS Červíčka, kterého jako bývalého policejního prezidenta považuji za odborníka, a ten říká, že je se svou rolí naprosto spokojen.

Nemám s tím žádný problém. Naopak. Při posledním jednání krizového štábu se ukázalo, že jsou platnými členy, kteří vstupují do diskuse.

Popravdě to moc neposlouchám, čímž se nechci dotknout paní předsedkyně nebo Unie jako celku. Tyto věci řešíme na národní úrovni a jde nám o to, abychom situaci zvládli.

Jsem v kontaktu s kolegy z nejbližších států – Slovenska, Polska, Rakouska, Německa, komunikujeme, ale teď asi opravdu není prostor na nějaké hraběcí rady. Každý stát řeší situaci jinak. Současně je potřeba si pomáhat. A podle mého se ukazuje, že evropská solidarita tady je, státy si pomáhají.

Czexit je samozřejmě ekonomická sebevražda, takže od soc. dem. to nikdo nemůže očekávat. A jestli to může zvednout tyto nálady? Možná ano, ale počkejme si. Je pravda, že tady běží o jistou míru citlivosti chování některých evropských politiků.

Chápu, že je zde poptávka, aby Unie něco dělala, i když ve zdravotnictví moc kompetencí nemá. Proto by se určitě měla soustředit na koordinaci nějaké humanitární pomoci, na ekonomická opatření, ale aby nám paní Ursula von der Leyenová radila, jak to máme dělat, to je fakt naše věc.

Na druhou stranu musím říct, že to neznamená, že komunikace v Evropě nefunguje. V týdnu jsem hovořil s paní komisařkou pro vnitřní věci Johanssonovou, která se zajímala, jak to u nás vypadá, jaká opatření děláme, takže tady jsem viděl snahu o dialog a zmapování situace. Tudíž nelze použít na všechna prohlášení evropských politiků stejný metr.

Nehraji si na nějaké pocity. Beru to jako úkol, který jsem dostal a který musím splnit. Tak ho plním.

Dobře, tak můj pocit teď je, že to funguje tak, jak má.

Teď to funguje tak, jak má.