Do restaurace půjdeme s rouškami, říká Vojtěch

Vždy je to otázka kompromisu a hledání řešení, které na jednu stranu zachová postupný režim uvolňování a zároveň bere v potaz dopady na stát a ekonomiku. Hájím především zdravotní hledisko.

Pokud by došlo k jakémukoliv výkyvu dat – a teď jsme na dobré cestě, ani otevření hobbycenter ani Velikonoce se neprojevily – muselo by být rozvolnění zpomaleno nebo zastaveno. To všechno možné je.

Všechno určitě ne, ale rozvolnili jsme zákaz volného pohybu osob. Vzhledem k tomu, že se už otevřely farmářské trhy, řemeslníci, otevřou obchody, pak zákaz volného pohybu, kde lidé jdou jen do práce a domů, už nedává smysl. Tento zákaz jsme stejně chtěli zrušit od 1.května.

Je třeba říci, že hranice nebyly přímo zavřeny, ale člověk nemohl vycestovat do zahraničí. Je třeba říct, že za hranice se ve většině případů nedostane ani nyní. Celá řada má stále výrazné restrikce, pokud jde o přístup na jejich území. Možnost cestování je velmi omezená a nějaký čas ještě určitě bude. Turismus jako takový ještě nebude nějakou dobu možný.

Výroky o dva roky zavřených hranicích nebyly úplně nejšťastnější, ale v té době jsme nevěděli – a stále ještě nevíme – jak se pandemie bude vyvíjet. Dnes se vyvíjí dobře, v jiných zemích se také zdá, že kulminovala. Ale nějaké restrikce budou platit ještě dlouhou dobu.

Nějaký čas nebude možný tak, jak jsme ho znali. Je jednoznačné, že toto léto nebude stejné jako předchozí léta. Ale probíhají jednání se zeměmi, kde riziko je znatelně menší, a tam si umím představit, že pokud se vyjedná režim s Chorvatskem, Rakouskem nebo Slovenskem, tam nějaká možnost bude.

Ještě na začátku března byla po rouškách obrovská poptávka a nyní, zdá se, by je chtěli všichni sundat. Ale já si myslím, že to není dobrý nápad. Jsem přesvědčen o tom, že povinnost nošení roušek, ve které byla ČR průkopníkem, bylo efektivní opatření. Stále ještě nemáme vyhráno, virus se mezi námi pohybuje.

Roušky jako takové by měly být ještě minimálně dva měsíce povinné. Samozřejmě s výjimkami, jako jsme to učinili u dětí s autismem. Mohou se týkat i výkonných umělců, kterým to samozřejmě vadí, když chtějí točit filmy. Umím si představit, že potom uděláme rozlišení v tom, jestli se člověk pohybuje v uzavřeném prostoru nebo venku, ale do června by ta povinnost platit měla.

To budeme muset ještě promyslet, jak nastavit režim v restauracích. Ze začátku určitě nebude stejný, na jaký jsme byli zvyklí, bude tam denní režim, omezený počet hostů. Pokud jde o roušky, je logické, že nebudou moci být na tváři lidí po celou dobu, to by nedávalo smysl.

Ale je možné, že zavedeme, že po dobu, kdy člověk konzumuje jídlo nebo pití, tak ji může sundat, ale pak by si ji měl nasadit. Bude ji mít stále na krku a bude si ji nasazovat, pokud bude v přímém kontaktu s druhou osobou.

Nedokážu si představit, že by probíhaly fotbalové a jiné zápasy s tisíci diváky, nebo festivaly, na které jsme byli zvyklí. Když se podíváme na debatu o biatlonu v Novém Městě na Moravě, kde jsme byli masivně kritizováni za jeho zrušení, tak dnes nikdo nepochybuje, že to bylo naprosto správné rozhodnutí. Jsem si jistý, že kdybychom ho povolili, tak dnes je situace mnohem horší.

Tedy hromadné akce možné nebudou, ale můžeme se bavit o zápasech bez diváků, o tom, že by se dohrála fotbalová liga, to reálné je.

Rozhodně ne, měli jsme to v plánu ještě před rozhodnutím soudu. Z hlediska věcného obsahu to rozhodnutí nemělo žádný vliv, ale mělo rozhodně vliv na potřebu prodloužení nouzového stavu. Soud řekl, že pokud vláda chce uplatňovat opatření, která označil za efektivní, musí je přijmout ve formě krizového opatření. Vláda dnes schválila prodloužení nouzového stavu do 25.5., a teď o schválení požádáme Sněmovnu.

Nechtěli jsme ho prodlužovat, protože jsme věřili, že budeme moci fungovat na bázi opatření v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví. Zavření škol a zrušení hromadných akcí proběhlo ještě před vyhlášením nouzového stavu. Věděli jsme, že nouzový stav jednou skončí a že chceme, aby opatření byla stále platná. Soud řekl, že u omezení maloobchodu a volného pohybu osob je zákaz tak velký, že nemůže probíhat dle ministerské opatření, ale dle opatření vlády, což je možné pouze za nouzového stavu.

Nikoliv, protože sám jsem měl nouzový stav spojen hlavně s otázkou nákupů, s tím, že můžeme nařídit pracovní povinnost pro některé skupiny lidí. Ministerstvo zdravotnictví má právo činit mimořádná opatření za účelem likvidace epidemie a v tomto kontextu jsme je vydávali. Činili jsme tak v dobré víře, což soud uznal.

V této funkci nejsem přišpendlený a zažil jsem si v posledních týdnech a měsících své. Na druhé straně se rezignovat určitě nechystám, protože jsme udělali spoustu dobré práce. Na konci dne se bude počítat, jestli jsme české zdravotnictví uchránili od černých scénářů přeplněných jednotek intenzivní péče, a to se nám podařilo.

Určitě se staly drobné chyby a problémy, je to největší pandemie za posledních sto let, nikdo takové výzvě nečelil. Ne všechno bylo ideální, například komunikačně, ale počítá se výsledek a ten je pro ČR velmi dobrý. Jsme v mezinárodním srovnání dáváni za příklad, jak jsme se s pandemií poprali. Výzvy k rezignaci nejsou na místě, byť je často člověk hodně unavený.

To byla neveřejná debata. Pravdou je, že nikdo neví, jak se onemocnění na našem území bude vyvíjet. Ani odborníci se neshodnou, zdali teď nedojde k útlumu a na podzim, v zimě nebude nová vlna, nebo jestli to bude sezónní záležitost jako u chřipky. Je před námi mnoho neznámých, ale objektivní fakt je, že si nemůžeme dovolit držet ČR jako vězení a opatření držet měsíce. Je nutné vybalancovat zdravotní aspekt a fungování běžného života.