Článek
Například v dětském domově v Unhošti pečuje o děti celkem šest vychovatelek, každá má na starosti až osm dětí různých věkových kategorií. „Mám holčičku ze speciální školy, která potřebuje individuální přístup, do toho mi ale zároveň běží výuka u dalších, kteří to sami nezvládnou. Těm pomáhám, ale studentovi ze střední průmyslové školy stavební opravdu poradit neumím,“ popisuje kmenová vychovatelka Kateřina Adámková.
Každá škola má také nastavenou distanční výuku jinou formou, někteří žáci tak sedí před obrazovkou počítačů a telefonů a učí se přes internet, jiní ale dostávají úkoly na vypracování. „To jim musíme vytisknout, dohlédnout na ně při práci, zkontrolovat, naskenovat a odeslat zpátky, a to na každý předmět zvlášť u každého žáka zvlášť. Občas se tak stane, že nám něco unikne,“ přiznává vychovatelka Adámková.
Náročnost distanční výuky potvrzují i další dětské domovy. „Vychovatel musí dělit pozornost mezi několik dětí a k tomu třeba připravuje obědy. Je to náročné, ale zatím to zvládáme,“ říká ředitel Dětského domova Dolní Počernice Martin Lněnička. Technické vybavení pro distanční výuku získal, podobně jako v dalších domovech, díky dárcům.
Na jednu skupinu po osmi dětech připadají dva až tři počítače.
Přesto však není například v dětském domově v Unhošti počet přístrojů pro 43 dětí dostačující. Jedna skupinka po osmi dětech se tak musí podělit o dva až tři počítače. „Sháníme je, kde se dá. Kolegové třeba nosí vlastní z domova. Už se ale stalo, že jsme si museli vybrat, které dítě potřebuje v tomto okamžiku být na distanční výuce. Jinak to nešlo,“ prozrazuje potíže ředitel domova Jiří Beránek.
S distanční výukou pomáhají některým dětským domovům například studenti pedagogických škol. „Máme také nějaké nabídky doučování od lidí, kteří jsou ochotni pomáhat dálkově,“ říká ředitel. Vychovatelů, kteří by mohli fungovat na místě a dlouhodobě, je ale podle něj stále nedostatek.
Z šestihodinové pracovní doby dvanáct
Stávajícím vychovatelkám se tak zvětšilo nejen množství práce, ale i délka pracovní doby, a to až na dvojnásobek. „O děti se stará stejné množství vychovatelek a vychovatelů, ale teď už tady musí být od rána, aby jim se školou pomohli, takže v osm přijdou a v osm večer končí,“ vysvětluje Beránek.
Stát proto poskytl dětským domovům pomoc ve formě finančních odměn pro zaměstnance. „Je velice milé, že se takto podařilo ocenit práci našeho personálu. Hledáme ale pořád možnosti, jak jim například umožnit vzít si také nějakou dovolenou, protože takto jsou v práci v podstatě pořád,“ dodává ředitel.
Jedna vychovatelka pomáhá s distanční výukou až osmi dětem.
„V dlouhém týdnu mám volno pouze ve středu a ve čtvrtek, jinak jsem tady každý den dvanáct hodin, včetně víkendů. Mám také vlastního syna ve druhém ročníku střední školy, ten teď zůstává u babičky,“ popisuje Kateřina Adámková.
Podle ředitele Beránka se v tuto chvíli situace dětských domovů už o mnoho zlepšit nedá. „Budeme samozřejmě rádi za nějaké další počítače, další vychovatele už ale v tuhle chvíli neseženeme. Nejvíce by nám pomohlo, kdyby už děti mohly zpátky do školy,“ říká Jiří Beránek.
Na to už se těší i většina dětí v dětském domově. „Radši bych byla ve škole, chybí mi kontakt s učiteli a spolužáky,“ říká Veronika. „Distanční výuka je náročnější, musím se to učit sama a nikdo mi pořádně nevysvětlí princip. Ráda bych se už do školy vrátila,“ přidává se její starší sestra Eliška. Ani jedna zatím stále nemají jistotu, kdy jejich ročník otevřou. „Jsme ale optimističtí a věříme, že se situace brzy zlepší,“ dodává Beránek.