Češka popsala chaos v rakouském Ischglu

„První symptomy nemoci jsem na sobě začala pociťovat 9. března. Odjela jsem svým autem do nemocnice v ne moc vzdáleném Landecku, kde mi udělali výtěry a odběr krve,” uvedla Laura Pavlíčková, která pracovala v Ischglu už druhou zimní sezonu, tentokrát v restaurantu VIP Club Alpenhaus. K místnímu doktorovi v Ischglu, ke kterému ji zaměstnavatel nasměroval, prý neměla důvěru.

„Už z reakce doktorů ve chvíli, kdy jsem řekla, že pracuji v Ischglu, jsem pochopila, že skiareál už nejspíš neměl fungovat. Kvůli tomu, že jsem odjela do nemocnice, byla na mé pracoviště vyslána kontrola z hygieny a hned 11. března bylo uzavřené. Právě toho dne mi po poledni lékaři z Landecku zavolali, že jsem covid-19 pozitivní,” popsala 21letá Češka chvíle, které spustily nefalšovaný kolotoč.

Všichni kolegové, kteří byli s Pavlíčkovou v kontaktu, museli podstoupit testy. Češka dodává, že je lékaři přijeli otestovat až tři dny po pozitivním výsledku jejích testů. Přitom tři z nich měli podle ní příznaky dříve než ona. Oním místním lékařem byli však prý posláni po dvou dnech zpět do práce. Teprve po testování celého personálu se přišlo na to, že byli zmínění lidé skutečně covid-19 pozitivní, stejně jako mnozí další kolegové Češky.

Pavlíčková byla od 10. března v karanténě, firma jí prý poslala na pokoj nějaké jídlo až o den později. A to bylo všechno. Kdyby nepočítala s karanténou dopředu sama, zůstala by několik dnů o hladu. A když se 13. března vynořila informace, že se Ischgl a okolní obce budou uzavírat světu, lidé začali panikařit. Byl to slušně řečeno bordel, popsala rodačka z Valašského Meziříčí.

Mnoho lidí, kteří chtěli odjet, však bylo policií a vojáky posláno zpět na ubytovny a hotely. V jinak rušném zimním středisku zbylo jen 1500 místních obyvatel a personál, který nestihl odcestovat. Podle Češky to trvalo jen asi čtyři dny, než začaly přicházet první stížnosti na to, jak se Ischgl k celé situaci postavil. Velké množství hostů odjelo z Ischglu nakažených koronavirem, a protože o tom nevěděli, roznesli to všude možně, říká Pavlíčková s tím, že si starosta obce prý dlouho nechtěl něco takového připustit.

„První tři dny mé nemoci byly šílené, svíjela jsem se sama na pokoji ve vysokých horečkách a měla úpornou bolest všech svalů. Dostavily se i problémy s dýcháním. Bolely mě průdušky, cítila jsem tlak při nádechu i výdechu. Dostavila se i úplná ztráta čichu i chuti. Necítila jsem ani chuť zubní pasty. Dráždivý kašel a průjem už byly jen takovou třešničkou na dortu. Symptomy se u mě vyskytovaly zhruba osm nebo devět dnů, po třech dnech už byly slabší. Za celou tu dobu se na mě nebyl podívat ani jeden lékař, všechno se řešilo výhradně telefonicky. Dostala jsem akorát spis, který mi donesl místní policista. Tam stálo, co mi hrozí, pokud poruším nařízenou karanténu, a co mi doporučují,” popsala Češka.

„S lékaři jsem byla po telefonu v kontaktu pravidelně, zajímal je vývoj nemoci. Stejně tak i s policisty, kteří hlídali, zda jsem na pokoji. Kolegům, kteří nebyli v karanténě, vděčím za to, že jsem měla co jíst a vydržela to tam až do konce,” popisuje Češka, která se zpět do vlasti dostala i s ostatními Čechy pracujícími v oblasti 2. dubna. Přejezd do ČR proběhl v ozbrojeném konvoji. Jeden den v něm odjížděli místní, jindy němečtí, maďarští, slovenští či právě čeští zaměstnanci. Jiným způsobem nebylo možné město opustit.

A ač Pavlíčková neměla před týdnem již žádné příznaky a cítila se zdravá, svůj návrat do vlasti nechtěla podcenit. Nakonec došla po poradě s českými lékaři, hygienou a rodinou k plánu, že hned po přejetí hranic se raději uzavře osamocená v bytě a nechá se znovu otestovat bez toho, aby přišla s kýmkoliv do kontaktu. A tak i učinila. Ve středu ráno dostala po měsíci nervů konečně zprávu o výsledku testů, na kterou čekala: „covid-19 negativní”.