Článek
Mrtvé pacienty jí pomáhaly balit studentky, „které ještě ani nematurovaly”, a v určité fázi nemocnici došly i „věci, do kterých se ti mrtví lidi balí”. Přiznala, že by podobným svědectvím sama nevěřila, kdyby krizi neprožila.
Nešlo se připravit
„Asi jediné slovo, kterým se to dá popsat, je cunami. Víte, že nějaká vlna přijde, ale neumíte si představit, jak strašně obrovská ta vlna bude,” řekla 45letá Češka, která v nemocnici severně od New Yorku pracuje přes 20 let. Na rozsah krize z posledních týdnů se podle ní v podstatě nebylo možné připravit.
„Připravíte si nějaké ty ventilátory a tak dále a najednou zjistíte, že to, co jste si připravili, je asi tak deset procent toho, co opravdu potřebujete,” shrnula.
Hned jak uvolníte postel, tak je tam někdo jiný... Naše márnice byly samozřejmě úplně přeplněné, museli jsme ty lidi dávat do mrazících vozů.
Zdravotníci ve White Plains začali tíhu epidemie pociťovat jako jedni z prvních v USA, protože se jim do péče dostali nemocní z nedalekého New Rochelle. Toto severovýchodní předměstí New Yorku bylo z počátku hlavním ohniskem nákazy koronavirem ve stejnojmenném americkém státě. Ve druhém březnovém týdnu tam byla vyhlášena lokální karanténa poté, co lékaři odhalili stovku infikovaných.
V USA je zmatek. Řídíme se tím, co se říká doma, popisují Češky v New Yorku
„New York hlásil deset nemocných a my jsme jich najednou měli několik stovek a vůbec se to nedalo zvládnout. (...) Pokaždé, když jste se podíval ke dveřím, tak tam byla další sanitka s někým, kdo nemohl dýchat,” popsala situaci Němcová s tím, že na novou nemoc žádné ze zaběhlých postupů nefungovaly.
„A najednou ta bezmoc, ta strašná bezmoc, že ať děláte, co děláte, tak se s tím nedá vůbec nic udělat. A když se otočíte, je tam dalších deset, dvanáct, patnáct (pacientů),” pokračovala.
Kapacita intenzivní péče z 16 lůžek na 82
Na jejím pracovišti se v necelém měsíci kapacita intenzivní péče navýšila ze 16 lůžek na 82, přičemž místa se rychle naplnila. Každý zdravotník musel dohlížet na více vážně nemocných pacientů, než je zvykem, a ochranné pomůcky určené na jedno použití se začaly používat opakovaně, podobně jako trubičky od plicních ventilátorů.
Čekali jsme, až mu prostě vypoví srdce.
„Hned jak uvolníte postel, tak je tam někdo jiný... Naše márnice byly samozřejmě úplně přeplněné, museli jsme ty lidi dávat do mrazících vozů. Došly nám ty věci, do kterých se ti mrtví lidi balí,” vylíčila. Z rozhovorů se zdravotnicemi působícími v srdci nedalekého velkoměsta navíc vyrozuměla, že může být ještě hůř.
Jako obzvláště extrémní jí v paměti utkvěl moment, kdy musel být jednomu z pacientů, který „očividně umíral”, ve spěchu a bez důkladného čištění odebrán ventilátor kvůli záchraně jiného nemocného. Umírající pak zůstal na lůžku s dýchací maskou a „čekali jsme, až mu prostě vypoví srdce”.
Při jedné ze směn na začátku dubna zase Němcové umřeli před očima dva pacienti během jedné hodiny. Když si vyžádala posilu kvůli uvolňování lůžek, „poslali mi žákyně ze škol, které ještě ani nematurovaly”. „To byly naše pomocné síly, které pomáhaly ty mrtvé balit,” vylíčila matka dvou dětí.
Drsná zpověď zdravotnice, která odpojuje nakažené pacienty od přístrojů
Zdravotníci pečující o lidi nakažené koronavirem SARS-CoV-2 kvůli ochranným oblekům a izolaci od vnějšího světa často za dlouhých směn nemají čas ani jíst a pít. S únavou se pak pojí nebývalá psychická zátěž, která je umocněná složitým rozhodováním při komunikaci s rodinnými příslušníky nemocných. „Mnohdy to bylo krásné, že jste dokázali ty rodiny spojit. A někdy to bylo, že vás to úplně rozhodilo,” popsala Němcová.
Zmínila v této souvislosti případ jisté ženy, které nechtěla poslat fotografii jejího nemocného manžela, protože po několika dnech hospitalizace „vypadal jako někdo úplně jiný”. Jiné ženě se údajně po pohledu na svého muže ležícího na jednotce intenzivní péče přitížilo natolik, že krátce nato utrpěla infarkt. „Předtím na tom byla strašně dobře, jenom se jí hůř dýchalo. A když ho viděla, strašně se rozbrečela a říkala, ‚dostaňte mě odsud pryč'... Nevím, jestli to ta paní přežila," líčila Němcová.
„Vždycky zpytujete svědomí...”
Ona i další zdravotníci působící ve White Plains už mají v těchto dnech kvůli možným psychickým potížím k dispozici odbornou pomoc, pro českou sestřičku jsou ale největší oporou kamarádi a rodina. Přiznala však, že pocity ze zážitků z práce se velmi těžko vysvětlují „někomu, kdo v tom není”. Snaží se tak co nejvíce komunikovat se svými kolegyněmi.
Obří londýnská nemocnice kvůli chybějícím sestrám zeje prázdnotou a odmítá pacienty
„Prostě vždycky zpytujete (svědomí) a máte pocit viny, že jste někde něco měli udělat,” řekla. I pro ostřílené zdravotníky a zdravotnice při tom může být situace v jistých momentech nezvladatelná. Němcová vzpomínala na konec jedné ze svých 12hodinových směn, při kterém její rovněž velmi zkušenou kolegyni zřejmě přemohla panika a její pacienty musel převzít někdo jiný. „Prostě to nešlo. Ta holka to vůbec neunesla, nemohla jít zpátky dovnitř,” vzpomínala Češka.
Po Velikonocích se situace zlepšila
V posledních dnech už se podle všeho situace v nemocnicích státu New York zlepšuje. Zlom ve White Plains přišel podle Němcové o Velikonočním pondělí, kdy dorazily posily v podobě skupiny armádních zdravotníků. „To byl zázrak, to se vůbec nedá popsat. Stáli tam a čekali, až jim řekneme, co mají dělat... A od toho dne je všechno lepší," řekla.
SPECIÁL: COVID-19 | Vše o nákaze, rady a tipy, jaké jsou příznaky
Česká zdravotní sestra má za to, že její nemocnice se s událostmi posledních týdnů vypořádala nejlépe, jak mohla. Šokem pro ni prý bylo to, že kvůli covid-19 neumírali jen dlouhodobě vážně nemocní nebo staří lidé. „Já jsem pohřbila sedmadvacetiletého,” prohlásila.
Vysvětlila, že daný muž měl astma, což ale podle ní stále nebyl scénář, jaký by média na počátku pandemie popisovala. „Vůbec neříkali, že takhle mladí lidé budou umírat,” dodala.
