Článek
Jaké jsou hlavní důvody vysychajících finančních zdrojů?
Ono nejde ani tak o zdroje jako spíš o náklady. Ty rostou už jen tím, že celá naše populace stárne. S vyšším věkem pacientům přirozeně přibývá diagnóz, péče o nás jako pacienty je zkrátka nákladnější. Zároveň se na trhu objevují stále nové léky a preparáty. Dokážeme léčit dříve smrtelná onemocnění, což je pro nás jako pacienty skvělá zpráva. Na druhou stranu jako správce peněz na zdravotní péči si musím klást otázku, jak zajistit pacientům tyto nejmodernější přípravky, jejichž cena často šplhá do astronomických výšek. U těch nejdražších se pohybujeme v řádu desítek milionů korun na léčbu jednoho pacienta. Náklady na centrové léky, které se využívají k léčbě nejtěžších, například onkologických diagnóz, za posledních pět let vzrostly o 70 %. Jen VZP na ně vloni uvolnila víc než 22,5 miliardy korun. Nechci nikoho strašit, VZP dlouhodobě hospodaří tak, že i aktuální deficity jsme schopni pokrýt z vytvořených rezerv. Zároveň ale musíme koukat i za horizont nejbližších let a už teď si klást otázku, jak dál.
Jak si tedy na takovou otázku odpovídáte?
Jednoduchý recept na odpověď není, nakonec Česko není zdaleka jediné, kdo toto řeší. Stejné otázky si klade většina civilizovaného světa včetně silnějších ekonomik, než je ta naše. Výše popsané problémy se týkají samozřejmě i jich. Nutně tedy musí jít o mix opatření, ať je to racionalizace nákladů, podpora prevence, nebo hledání úspor ve stávajícím systému. Do značné míry je to vždy věcí politických rozhodnutí, kroky ale musí dělat všichni hráči, zdravotní pojišťovny nevyjímaje. VZP v tomto ohledu s řadou opatření již pracuje nebo se k nim blíží. Stačí se podívat na ceny léčivých přípravků v Česku. Troufám si říct, že právě díky našim jednáním s jejich dodavateli se ceny daří držet na optimálním minimu. Za posledních deset let VZP uzavřela téměř tři tisíce tzv. risk-sharingových smluv, které nám zajišťují nejlepší možné ceny pro české pacienty. Počet těchto smluv navíc každoročně roste. Jestli jich v roce 2019 uzavřela VZP jen asi 230, v roce 2023 už jich bylo téměř šest stovek. My i díky tomu umíme zaplatit například jeden z vůbec nejdražších léčivých přípravků ve světě. Týká se léčby dříve fatální diagnózy, která patří mezi tzv. vzácná genetická onemocnění, a to SMA (spinální svalové atrofie). Lék se musí podat do dvou let věku pacienta. Na českém trhu je přípravek teprve pátým rokem, za to dobu jej VZP hradila už čtyřem desítkám malých dětí.
Zmínil jste podporu prevence. Jak může posílení prevence pomoct zdravotnímu systému?
Faktem je, že při hledání úspor celého systému může prevence sehrát významnou roli. Každý, kdo dbá o zdraví, je z pohledu zdravotní pojišťovny méně nákladným klientem. Péče o něj zahrnuje pravidelné preventivní prohlídky a podporu z preventivních programů, nikoli úhrady drahé léčby. V rámci solidárního systému pak v podstatě takový jedinec pomáhá nejen sobě, ale „přispívá“ svou úsporou na drahý lék někomu, kdo trpí vážnou nemocí. Jako v případě zmíněné zolgensmy. Úspory na jedné straně mohou reálně pomoci zachránit život jinde.
Jak do toho schématu hledání úspor patří rušení nepotřebných lůžek, o němž se v souvislosti s VZP začalo mluvit vloni?
I to k tomu svým způsobem patří. Jde o racionalizaci sítě, kdy nebudou uměle udržována dlouhodobě nevyužívaná lůžka. Už jen proto, že i nemocnice musí podle daných předpisů i na prázdných odděleních zajistit zdravotnický personál, stejně jako kdyby byla plná pacientů. V tomto případě nejde ani tak o úsporu jako o přeskupení kapacit technických i personálních do oblastí, kde po nich je či vzniká poptávka. Ta se s rostoucím věkem dožití dostává zejména do oblasti péče následné. Ale není to jen vyšší průměrný věk, co se podepisuje na tzv. nízké obložnosti lůžek. Za poslední dekádu se dramaticky zkrátila délka pobytu v nemocnici po zákrocích. U výkonů, kde bylo třeba zůstat v nemocnici i několik týdnů, jde dnes pacient po pár dnech domů. Do spektra poskytované péče se také propisuje nižší porodnost. Počet dětských lůžek je dimenzován na mnohem více dětí v populaci, proto často zejí prázdnotou. Paradoxně právě pediatři v ambulantní sféře patří k nejžádanějším mezi všemi odbornostmi. Řada obcí by je za obsazení ordinace vyvážila zlatem.
Chápu, že potřeby pro zajištění sítě nemocnic se mění. Jak na to VZP reaguje?
My jsme využili loňský rok, kdy končily tzv. rámcové smlouvy všem nemocnicím v Česku. To jsou smlouvy uzavírané na pět nebo šest let a my při jednání o nových podmínkách otevřeli i otázky možné redukce či transformace lůžek. Jednali jsme s každým individuálně, vždy s respektem k zachování zdravotních služeb v regionu, snažili se o kompromis. Někde se nám dařilo více, někde méně. Svoji roli určitě v řadě jednání sehrála i atmosféra krajských voleb. Výsledek považuji za umění možného. Nakonec jsme se dohodli na zrušení téměř 2000 akutních lůžek a naopak na podpoře vzniku asi tisícovky lůžek péče následné. Těch je už v některých regionech pomalu kritický nedostatek. Někde jsme nechali prostor pro další jednání, když jsme se dohodli na smlouvě jedno- či dvouleté. Což se děje už teď. V těchto dnech například otvírá dětský stacionář ve Slaném, který nevyžaduje lůžka, a přitom ve městě zachová plnohodnotnou zdravotní péči o nejmladší pacienty. Věřím, že výhody takového přístupu si časem uvědomí čím dál tím víc poskytovatelů péče.
Co nové technologie, nepomohly by v zajištění péče?
My vidíme, že se to již přirozeně děje. Některé kraje například díky vzdálenému přístupu lékařů dokážou pro své obyvatele zprostředkovat pohotovostní službu. Jsem nakloněn tomu, aby se možnostmi, které nabízí telemedicína, intenzivně zabývala i VZP. Věřím, že už v letošním roce se začneme na realizaci projektů podílet i my.
Nepomohla by celému systému také větší konkurence mezi pojišťovnami?
Určitě. Dnes zdravotní pojišťovny nabízejí svým klientům velmi podobné služby. Rozdíl může být v tom, kolik jedna či druhá pojišťovna nabídne klientovi na plavání. Časem se ale stane rozhodujícím, nakolik je pojišťovna solventní, zda platí svoje závazky vůči ordinacím a má dostatek nasmlouvaných lékařů. Nakonec už dneska vidíme, jak se lidé rozhodují o výběru či změně zdravotní pojišťovny. Žádanou přidanou hodnotou pro klienty i smluvní partnery se stává dlouhodobá stabilita. VZP má v tomto směru historicky danou výhodu, je zde samozřejmě nejdéle a tím pádem má jak nejvíce klientů, tak i nejhustější síť mluvních zařízení, poboček atd. V posledním roce dvou k nám přicházejí tisíce nových klientů. Jsem si jist, že jedním z důvodů je právě hledání záruk či jistoty, kterou VZP umí poskytnout.
Kde by tedy mohlo zdravé konkurenční prostředí mezi pojišťovnami vzniknout?
V nabízených službách. Já bych například uvítal, a myslím, že by to prospělo celému systému, kdybychom mohli jako pojišťovna přistupovat ke svým klientům více individuálně. Pokud budou potřebovat lékařskou péči, provést je celým systémem tak, aby pro ně byl proces komfortní. My jako plátci budeme zároveň vědět, že takový pacient nebyl dvakrát nebo třikrát poslán na stejná vyšetření, laboratorní testy či podobně. To se dneska docela běžně děje, a pokud jsem na začátku hovořil o hledání úspor, toto je učebnicový příklad jedné z možných cest. A myslím, že tím by vznikalo i skutečné konkurenční prostředí mezi zdravotními pojišťovnami. Z mého pohledu by to byl přístup, ze kterého by těžili jak pacienti, tak i plátci péče a i samotní lékaři.
VZP nabízí příspěvek 5000 korun na terapeutická sezení
Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) již pátým rokem nabízí svým klientům příspěvky na terapeutická sezení. Jedná se o 5000 korun, které pomáhají s péčí o duševní zdraví. Benefit je určen až na deset sezení u zapojených terapeutů, kterých je dnes víc než 1100. Zájem o příspěvek každoročně roste, využily jej už desítky tisíc dětí i dospělých.
Včasná pomoc při problémech
Příspěvek VZP může pomoci s řešením méně závažných psychických problémů, ale také například včas rozpoznat i závažnější komplikace: „Včasný záchyt problému může být pro efekt i délku trvání terapie naprosto klíčový moment, může dokonce zamezit rozvoji závažného duševního onemocnění,“ vysvětluje Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP ČR pro služby klientům. Rostoucí zájem o tuto formu podpory podle něj jen dokládá stále větší potřebu péče o duševní zdraví: „Projekt jsme spustili v náročném období covidu. Jak ale všichni vnímáme, doba přináší celou řadu dalších výzev, které nás utvrdily v tom, že má smysl s tímto programem pokračovat i dnes.“ Příspěvek byl původně určený pouze dospělým klientům. V průběhu trvání programu ale VZP vyhodnotila, že by mohl velmi dobře pomáhat také u dětí a mladistvých. Dnes je tedy možné benefit čerpat už od sedmi let věku.

Získat příspěvek na terapeutická sezení není vůbec složité, uvádí Ivan Duškov, náměstek ředitele VZP ČR pro služby klientům.
Vloni využilo pomoc přes 20 tisíc lidí
Jednou z nesporných výhod programu je vysoký počet zapojených terapeutů. „Seznam spolupracujících terapeutů najdou klienti přehledně na webu, a to včetně informace o tom, zda má konkrétní odborník aktuálně volnou kapacitu, zda nabízí služby dětem či pouze dospělým, osobně či online,“ doplňuje Duškov. Seznam zahrnuje také veškeré kontaktní informace, aby byla služba pro klienty VZP co nejdostupnější. Jen vloni této možnosti využilo více než 20 000 klientů pojišťovny, VZP mezi ně rozdělila na péči o duševní zdraví téměř 60 milionů korun.
Jak je možné získat příspěvek
Získat příspěvek na terapeutická sezení není nikterak komplikované. Klient si vybere a kontaktuje terapeuta ze seznamu terapeutů s volnou kapacitou (vyhledávat lze dle zadaných filtrů, jako je místo či zaměření, forma terapie). Sezení je možné absolvovat jak prezenčně (osobně), tak i online. Terapeut vede (dle jména, příjmení a čísla pojištěnce) evidenci absolvovaných sezení a potvrzení o jejich úhradě. Klient může zažádat o příspěvek poté, co je sezení uhrazeno. Příspěvek může čerpat postupně (po každém sezení), ale i souhrnně po ukončení bloku například všech 10 sezení. Podrobné informace a kontakty jsou k dispozici na adrese: dusevnizdravi.vzp.cz.