Článek
Střídání domácností vyžaduje podle advokátky Daniely Holé vysokou míru adaptability, kterou ne každé dítě zvládne, zejména kojenci a batolata. Soudy by proto měly klást důraz na individuální potřeby dítěte a situaci rodiny. „Zvlášť problematické jsou případy, kdy jeden z rodičů vykazuje rysy vysoce konfliktní osobnosti, je manipulativní či závislý na návykových látkách,“ říká Holá a popisuje případ čtyřměsíčního dítěte svěřeného do výlučné péče matky, která byla donucena souhlasit s rozsáhlým stykem s otcem, přestože odešla kvůli domácímu násilí. Nyní, po třech letech, má dítě vážné vývojové problémy.
Podle advokáta Lukáše Frencla soudy často rozhodují odstřiženě od reality, alibisticky a formalisticky. „Vždy v nejlepším zájmu dítěte, aniž by skutečně chápaly, co tento zájem znamená. OSPOD se na tom podílí stejně. Soudy se často schovávají za jeho názor, přestože on sám neví o dětech prakticky nic,“ tvrdí Frencl. Podobně to vidí i advokátka Veronika Němečková: „Věk dítěte se obvykle zmíní jen formálně, bez vývojově podmíněného rozboru. Znalecké posudky se u velmi malých dětí nenařizují, protože je není jak vyšetřit.“
Kojení není jen výživa, ale i klíčové pouto matky s dítětem
Dalším problémem je podceňování významu kojení pro vývojovou vazbu mezi matkou a dítětem. Němečková upozorňuje, že soudy chápou kojení jen jako výživu, nikoli jako důležitý prvek tvorby attachmentu. „Pokud dítě není kojeno, argument proti střídavé péči prakticky neexistuje – soudy to považují za nutriční otázku, a ne vývojovou potřebu,“ říká advokátka.
Psycholožka Helena Petrová zdůrazňuje, že dítě do dvou let nevnímá samo sebe jako oddělenou bytost a je pevně spojeno s primárním pečovatelem. „Střídavá péče u takto malých dětí je nevhodná, protože dítě nemá osvojený pocit stálosti objektů – každý týden vnímá střídání jako ztrátu jednoho rodiče. I v dalších letech je lepší stálejší prostředí a postupné zařazování druhého rodiče,“ vysvětluje.
Soudy často redukují střídavou péči na ideologický boj mezi rodiči, místo aby zohlednily skutečné potřeby dítěte. Mechanický přístup, který dnes soudy uplatňují, vede k nenahraditelným psychickým škodám u dětí. Stále více odborníků proto volá po legislativní změně, která zajistí, že rozhodování nebude založeno na formalistické rovnosti rodičů, ale na aktuálních poznatcích psychologie a pedagogiky.